Budova nádraží Praha Královské Vinohrady stojí dodnes nedaleko ústí vínohradského železničního tunelu v Bělehradské ulici. Vlaky na něm ale nezastavují už od války. Z Vinohrad pasažéři na svou železniční stanici chodili po Nuselských schodech.  První vinohradský tunel byl vyražen v letech 1869-1871. Od 19. září 1871 začaly jezdit vlaky nejprve po jedné koleji vlaky Dráhy císaře Františka Josefa z Prahy přes Benešov, České Budějovice a Gmünd do Vídně. O rok později, 15. srpna 1872 byl zahájen nákladní provoz na Pražské spojovací dráze na Smíchov, pro niž byla do tunelu položena druhá kolej. Na osobní provoz si počkala do 1. října 1888. Se zahájením osobní dopravy se otevřela i zastávka Královské Vinohrady.

Fotografie a texty zkompletovala Jitka Oktábcová – děkujeme. 

V souvislosti se stavbou druhého a třetího vinohradského tunelu byla stanice v roce 1944 při otevření druhého tunelu zrušena. Vlaky zde přestaly zastavovat 1. června, 3. července 1944 pak byla stanice zrušena. Podle Novin Prahy 2 sloužila zastávka jednosměrně pro vlaky směrem z Prahy do Berouna až do 60. let.

Čtěte také: Zapomenutý lunapark v Edenu. Horská dráha měřila 5 kilometrů. Podívejte se…

Staniční budova dnes slouží jako sídlo Technické ústředny Českých drah. Dochovaly se i relikty dlažby prvního nástupiště.

Původní podobu zastávky Královské Vinohrady vidíme na snímku, pořízeném od Zvonařky. Vlevo pod vrcholem Nuselských schodů vycházejí z tunelu obě tratě, na levou stranu směřuje kolej k zastávce Nusle-Vršovice, na pravou kolem barokní viniční kaple sv. Rodiny spojovací dráha pod Vyšehrad a přes Vltavu na Smíchov. Dřevěné budovy zastávky mezi nimi obsluhují obě tratě. Napravo už stojí hotel Excelsior, postavený v letech 1904–1905.
Svobodova fotografie ze stejné doby nabízí pohled z opačné strany (směrem k vinohradskému tunelu). Nad vrcholu svahu nad zastávkou ční mohutný nájemní dům, který na místě usedlosti Zvonařka nechali v letech 1896-1898 postavit manželé Antonín a Josef Chmelovi. Zakrývá částečně První českou akciovou továrnu na šunky a uzenářské zboží Antonín Chmel, jejíž reklamní poutač nese na střeš Sousední dvojici nájemních domů si postavil vletech 1892–1893 stavitel Eduard Rechziegel. Restaurace Zvonařka při Nuselských schodech v pravém z nich se tu na rozdíl od proslulého Chmelova závodu udržela dodnes. Místo zastávky primárně určilo vedení tunelu. Ale nebylo to místo nevýznamné: Směřují k němu dvě důležité kompoziční a komunikační osy města. Jedna, dnešní Londýnská, je dána vedením tunelu. Druhou založila jedna z Wimmerových alejí, která směřovala podél hradeb od Koňské brány ke Zvonařce. Osa pokračovala i za bodem, kdy se od ní odklonila stará cesta do Nuslí (její trasu sleduje široký zákrut Bělehradské), dnešní Šafaříkovou. Tudy také jezdila už koněspřežná tramvaj, která měla konečnou stanici nad Nuselskými schody, a po ní tramvaj elektrická. Až do roku 1904, kdy se její konečná přestěhovala pod schody k nádraží. Po zahloubení a přemostění Bělehradské pak nádraží získalo spojení i z druhé strany, od Nuslí, prodloužením tramvajové trati na náměstí Bratří Synků.
Železniční zastávka Královské Vinohrady ve své původní podobě kolem roku 1905.
Nádraží Královské Vinohrady v zimě, kolem 1911 – Foto: autor neznámý
Příjezd vlaku do stanice Královské Vinohrady (asi 1913)
Prezident Emil Hácha na stavbě Vinohradského tunelu v roce 1940
Fotografie z roku 1943 zachycuje vršovickou stranu staveniště dvojice vinohradských tunelů. Při této akci se stavěla dvojice nových dvojkolejných tunelů (v pořadí 2. a 3. – ten však zůstal nedokončen) a následně se opravoval první, tedy nejstarší tunel
Nádražní budova Praha-Královské Vinohrady(1911-1914)
A současné podoba Vinohradského nádraží… Bělehradská 22/407

 

 

Total
18
Shares