Krásy Břevnovského kláštera - tudy šla nejstarší česká historie

Není v Česku mnoho míst, které mají tak hlubokou historii jako Břevnovský klášter. Byl založen na samém počátku české státnosti 14, ledna v roce 993 knížetem Boleslavem II. synem Boleslava I. Urkrutného vraha svatého Václava a biskupem Vojtěchem Slavníkovcem. Oba muži se zde potkali na lovu. První mniši přišli do Břevnova na pozvání biskupa Vojtěcha zřejmě z Říma.

Dnešní stav břevnovského kláštera včetně zahrady odpovídá zhruba stavu po velké barokní přestavbě, provedené za opata Otmara Zinka v letech 1700—1721 pod postupným vedením Pavla Ignáce Bayera /1691—1709/, Kryštofa Dientzenhofera /1709—1716/ a Kiliána Ignáce Dientzenthofera /1716—51/.

Další podrobnosti najdete na stránkách kláštera zde.

Klášter byl založen u pramene potoka Brusnice, který protéka kolem Pražského hradu Jelením příkopem. Brusnice je za Jelením příkopem svedena do kanalizace a do Vltavy se vléva nadaleko stanice metra Malostranská na Klárově. O potoce Brusnici se dočtete v nové knize Davida Černého Nová tajemství Prahy.

Součástí velkolepé stavební akce v 18. století byly i rozsáhlé terénní úpravy na severní a východní straně kostela, kde byl původně svažitý terén vyrovnán do jediné terasy na úrovni přízemí zahradního pavilonu Vojtěška.

Klášter má nejstarší pivovarskou tradici v Česku. Pivo se zde začalo vařit pravděpodobně už hned po založení kláštera, takže se současný pivovar pyšní více jak 1000. letou tradicí. Původní pivovar byl zbořen v roce 1953. Musel ustoupit nové výpadovce z Prahy, dnes Patočkově ulici. Současný Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha je v barokním objektu bývalých stájí. V pivovaru se dnes vaří tato piva:

Břevnovský Benedict světlý ležák, 12°
Břevnovský Benedict tmavý ležák, 11° l
Břevnovský Benedict pšeničný, 11°
Břevnovský Benedict Klášterní IPA, 15° pivo Ale
Břevnovský Benedict Břevnovské Abbey, 17° tmavé pivo Ale
Břevnovský Benedict Imperial Pilsner, 20° světlý speciál
Břevnovský Benedict Russian Imperial Stout, 21° černý speciál (Stout)

Již v závěru stavebních prací v r. 1718 byla na jižním svahu nad budovou nového konventu a prelatury vytyčena a v následujících letech kamennou zdí ohrazena klášterní zahrada /se třemi branami do polí/, na které bylo vysázeno prvních 319 stromků, jako základ nově založené zahrady. Obdělávané pozemky a záhony se zpočátku stále ještě nacházely převážně na východní straně kláštera nad přilehlým rybníkem s pivovarem a horní část zahrady tvořil sad.

Klášter byl během komunismu do značné míry zdevastován. V roce 1947 se převorem stal Anastáz Opasek, od roku 1947 byl povýšen na opata. Roku 1950 byl zatčen a dlouhodobě vězněn, klášter byl roku 1951 rozpuštěn a mniši deportováni. Do roku 1990 zde byl Archiv ministerstva vnitra. Tzv. malý neboli Sartoriův konvent využívala StB pod krycím názvem „Montážní ústav“. Po návratu opata Opaska byl klášter i kostel v letech 1991-1993 s velkou podporou zahraničních, zejména německých, klášterů důkladně opraven a povýšen na arciopatství.