Ještě počátkem týdne jsme mohli parafrázovat Vančurovo „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným“. Stačilo zaměnit léto za zimu, a zvlášť pro milovníky bílé zimy by se nenašel výstižnější popis.
Neuvěřitelné snímky venkovské Prahy. Holešovice, Dejvice, Braník…
Ve středu ale docela nenápadně nastal obrat. Časně ráno ještě padal spíš déšť se sněhem, všude bylo mokro, tenoučká vrstva sněhu se jen málokde dokázala udržet.
Skrytá krása Hlavního nádraží! Podívejte se na tu velkolepou stavbu
Čtvrt hodiny poté už se začal sypat sníh, a bílá vrstvička místy zůstávala ležet.
TOP – Lochnesska Monty, Tom Cruise a prase na Synkáči
Karlův most byl téměř liduprázdný. Jen jednoho ducha jsem v tu chvíli potkala.
Petřínská rozhledna z výšky. Takhle jste ji ještě neviděli
A i ten se ztratil, zůstala jsem úplně sama. Kdo tudy chodívá, dobře ví, jak vzácná je to chvíle.
Miluju Prahu jede! Denní návštěvnost stránek překročila hranici 15 tisíc
Sněžilo víc a víc, a tak se jenom sem-tam objevil kamsi spěchající zachumlaný chodec.
Zapomenutý lunapark v Edenu. Horská dráha měřila 5 kilometrů.
A také ještě jeden fotograf, kterému se stejně jako mně to bílé ticho líbilo.
Vzlétnout z Letné…
I poslední chodec mizí… Takový klid a mír stará Praha nezažívá často. Je čas také zmizet, nerušit… (a také zkontrolovat, jestli fototechnika tu záplavu sněhu přežila bez úhony…)
