Na pražské Letné stála během týdne opět po dlouhých 54 letech socha masového vraha sovětského vůdce Josefa Stalina. Replika sochy posloužila k natočení klíčových scén filmu Monstrum režiséra a scénáristy Viktora Polesného pojednávajícím o osudech sochaře Otakara Švece, podle jehož návrhu socha v padesátých letech vznikla.
Podívejte se na reportáž o demontáží repliky sochy ve vysílání partnerského projektu Televize Černá Kukla.
Autorka repliky Eva Zimová řešila těžký úkol, protože nikde ani na Kavčích horách nebyly dostatečně velké prostory pro výrobu celé repliky, takže se celé dílo sestavovalo až na Letné. Existovaly tedy obavy, aby všechny jednotlivé díly do sebe pasovaly tak, aby bylo dílo perfektní. Povedlo se. Polystyrenové kusy do sebe zapadly jak kousky puzzle.
Chyběla i kvalitní dokumentace k původní stavbě sochy, takže se podklady hledaly kde se dalo. Nakonec se podařily sehnat fotografie a pár nákresů z Národního technického muzea.
Filmaři po natočení klíčových scén celou polysterenovou plastiku rozebrali a odvezli. Některé fragmenty jako třeba Stalinovu hlavu uchovají pro další dotáčky v ateliérech.
Stavba obřího památníku byla zahájena 22. prosince 1949, kdy se začal upravovat terén a vyztužovat letenský svah, aby sousoší udržel. Práce na sousoší začaly až v roce 1952. Dílo bylo odhaleno po setmění 1: května 1955 pod heslem „Svému osvoboditeli – Sovětský svaz“. Tehdejší ministr kultury (propagandy) Václav Kopecký za celou komunistickou stranu a zem přísahal věrnost soše. Ve velkých kádích plály řecké ohně, zněly budovatelské písně.
Film Monstrum, kvůli kterému byla replika na Letné umístěna, pojednává o osudu autora sousoší Otakara Švece a jeho manželky, oba ještě před odhalením pomníku spáchali sebevraždu.
Sousoší mělo rozměry 15 a půl metru výšky, 12 metrů šířky a 22 metrů délky. Zobrazovalo Josefa Stalina a za ním stojící pracující. Po Stalinově levé ruce byli zástupci sovětského lidu (dělník, vědec, kolchoznice a rudoarmějec a po pravé ruce československý lid představovaný dělníkem, rolníkem, novátorem a vojínem. Socha dostala kvůli tomuto výjevu hned několik přezdívek například „fronta na maso“ nebo „poslední Češi, kteří se nevešli Stalinovi do prdele“.
Pomník byl sestaven z žlutobílých opracovaných žulových kvádrů a stál na rozsáhlé železobetonové konstrukci o výšce 15 metrů, zapuštěné do letenského svahu. Na stavbu bylo spotřebováno 17 tisíc tun materiálu.
Za nedlouho ale přišla kritika nového vůdce Sovětského svazu kultu osobnosti Josefa Stalina a socha musela dolů. Kvůli vysokým finančním nákladům na rozebrání pomníku se nakonec komunistické vedení rozhodlo sochu svého někdejšího vůdce v listopadu 1962 odstřelit. Destrukční práce stály tehdejších 4 a půl milionů korun. Socha 140 milionů tak zůstala na svém místě jen sedm let. Nepoužitelný materiál byl odvezen do slepého ramene Vltavy u Rohanského ostrova. Odstřel byl přísně střežen, bylo zakázáno fotografovat, detonace byla slyšet po celé Praze. První odstřel se nepovedl, socha se jen zhroutila do sebe a práce byly nakrátko zastaveny. V této fázi se soše už neříkalo „fronta na maso“ ale velbloud v pokleku.
