Most císaře Františka Josefa I.
Druhý pražský visutý most postaven v Praze v letech 1865-1868. Stál na místě dnešního Štefánikova mostu v prodloužení dnešní Revoluční, bývalé Trubní ulice nazývané podle manželky císaře Františka Josefa Eliščina třída. Proto se i mostu, který nesl jméno vládnoucího císaře říkalo Eliščin most. Most měl usnadnit spojení Prahy s Bubny a Královskou oborou. Vážné úvahy o výstavbě mostu v těchto místech se datují už na počátek 19. století, kdy se jimi zabýval tehdejší nejvyšší purkrabí království Českého, Jan Rudolf hrabě Chotek, který na svůj projekt vybral ve veřejné sbírce úctyhodných 100.000 zlatých, které ale nestačily a tak se peníze vrátily k podporovatelům a ke stavbě mostu se přistoupilo až po téměř 60 letech.
Soutěž na nový most byla vypsána v roce 1863. Z 11 návrhů vybral starosta dr. Bělský projekt mladých anglických architektů Rowlanda Masona Ordishe, Leferuvre a Max am Ende. Pro Angličany rozhodla nízká cena za realizaci stavby a nesporná krása navrhovaného mostu.
Na místě bývalé lanové dráhy na Letnou byl mezi roky 1924-1926 vybudován zastřešený pohyblivý chodník, sloužící v letech 1926-1935 hlavně v době konání fotbalových zápasů na Letné, kdy zde v té době sídlila nejen Sparta, ale i Slavia a DFC Prag (Deutscher Fußball Club), který navazoval na most císaře Františka Josefa I., který se za první republiky jmenoval stejně jako dnes Štefáníkův most. Na videu uvidíte schody, ale i vysokou věž Štefánikova mostu.
Most byl vystavěn zcela v souladu plánů a to ve tvaru visutého mostu se šikmými řetězů, na nichž byl zavěšen mohutný přes dva metry vysoký nosní, který by současně i mostním zábradlím. Na dvou pilířích byly litinové brány s ložisky závěsných šikmých řetězů. Rozpětí nosníků bylo v hlavním poli skoro 145 metrů, postranní pole dosahovaly délky téměř 47 metrů. Šířka vozovky byla skoro 6 a půl metrů chodníků 1,6 metrů. Celková šířka mostu mezi nosníky byla téměř 10 metrů.
Stavbu mostu provázely pochyby částí odborné obce, která varovala před možnými nedokonalostmi navrženého řešení. Šťastné zakončení stavby ale dalo zapomenout na tyto starosti. Příčiny k obavám se obnovily až při obtížích, které postihly starší pražský visutý most císaře Františka stojícím na místě dnešního mostu Legií mezi Újezdem a Národní třídou.
Vznešená krása. Podívejte se na most císaře Františka I.
Visutý most po důkladné rekonstrukci nadále snášel zvyšující se dopravní zatížení, až do doby, kdy byl prohlášen v roce 1936 za nevyhovující a doprava byla postupně převedena na provizorní most. K demontáži mostu došlo až po válce. Během války byla záměrně zdržována, aby vysoce jakostní materiál nebyl použit v německé válečné mašinérii.
Most byl demontován až po válce v roce 1947. Uvažovalo se o možnostech dalšího využití mostu také proto, aby byl zachován jako technická kulturní památka. V Praze se uvažovalo, že by byl použitý pro přemostění Vltavy od Stromovky k Tróji. Nakonec pro starý most, ale využití nenašlo. Jeho nejcennější části byly uloženy v depozitáři Technického muzea. Most sloužil Pražanům plných 73 let.
Čerpáno z knihy Jan Fischer, Ondřej Fischer, Pražské mosty, Academia 1985
