Pan Rudofl Skřivan bydlí v domě u obrázku Panny Marie na Kampě. Žije se svou ženou a dcerkou ve stavení, které se kvůli svému balkonku objevuje na statisících fotografiích Pražanů a návštěvníků Prahy. Na balkonku svítí věčným světýlkem v lampičce duše nešťastné dívenky Petrušky. Původně ale na balkonku svítily lampičky tři.
Až do osudného roku 1961, kdy musely kvůli zpupnosti komunistické moci dvě lampičky ustoupit sovětskému a československému praporu. Tehdejší prezident Antonín Novotný tak rozkázal kvůli návštěvě nejvyššího sovětského představitele Nikity Chruščova. A tak musely dvě lampičky pryč. A teď se stal zázrak po dlouhých 56 letech se lampičky našly a v létě se vrátí zpět. Neuvěřitelnou shodou náhod.
Podívejte se na reportáž:
Poslechněte si povídání s Davidem Černým z Miluju Prahu o nalezení lampiček v Českém rozhlase 1 – Radiožurnále:
Na balkonku, o který se dlouhá léta starala paní Šuhajová, jsou hned tři věci, které svědčí o zázracích domu. Obrázek Panny Marie, který vylovil pan Prošek při velké povodni v roce 1784, válečky z mandlu, které uvěznily ruce pradlence, ale na zásah Panny Marie se rozestoupily a děvčeti neublížily a lucerna se světýlkem duše Petrušky, obyvatelky domu.
Čtětě také: ZÁZRAKY SE DĚJÍ. Co skrývá tajemný balkonek s věčným světýlkem u Karlova mostu
Volal jsem panu Skřivanovi kvůli natáčení reportáže a on mi nadšeně do telefonu pověděl. „Stal se zázrak, pane redaktore, lampičky se našly.“
Takto jsme na Miluju Prahu vysílali z balkonku domu U obrázku Panny Marie, když jsme ještě nevěděli, že se lampičky našly:
Toto vypověděl pan Rudolf Skřivan obyvatel domu U obrázku Panny Marie: “Pan Fischer z Bradlecké Lhoty u Jičína byl v roce 1961 poslán na Kampu, aby sundal dvě krajní lucerny z balkonku. Tehdejší komunistický prezident Antonín Novotný se chtěl předvést před šéfem Sovětského svazu Chruščovem, Zkrátka chtěl mít královskou cestu vyšperkovanou sovětskými a československými vlajkami, takže musely lampičky ustoupit. Pan Fischer se po 55 letech setkal náhodou se sousedem pana Skřivana z domu na bleším trhu v Jičíně. Dal mu svou adresu a telefon. Hned druhý den jel náhodou přes Bradleckou lhotu a vzpomněl jsi, že přesně toto bydliště má pan Fischer na vizitce. U pana Fischera v domě si všimnul té lucerny. Pan Fischer mu pověděl, jak zvláštním způsobem k lampičce přišel. Když mu soused řekl kde bydlí, tak tomu nechtěl věřit. Až když mu ukázal vizitku a fotku v telefonu z balkonku, došlo mu jak neuvěřitelné náhodě je svědkem. Soused se pana Fischera zeptal, jestli by nám jí neprodal. Pan Fischer mu řekl, že o tom nemůže být řeč a sousedovi lampičku daroval. Jen litoval, že druhou lampičku, která se více poničila při sundavání nemá. Soused panu Fischerovi řekl, že i tato lampička se našla před čtyřmi lety na půdě domu. Panu Fischerovi nezbývá než poděkovat, že se o lampičku po desetiletí staral, aby se teď mohla vrátit tam, kde svítila po staletí.”
