Tři visuté mosty pražské

V Praze stály visuté řetězové mosty hned tři. Tedy úplně přesně břehy spojovaly dva řetězové mosty a jedna lávka. Období visutých železných mostů trvalo v Praze 100 let od roku 1840 do roku 1940. I později se v Praze objevovaly snahy prosadit tento typ mostů. Podle architektů a stavitelů ale existují dva faktory, které tomuto typu mostů v Praze nenahrávají. První jsou nikoliv překvapivě peníze. V tehdejších cenách nemohly speciální visuté ocelové stavby konkurovat mnohem levnějším kamenným a betonovým mostům.

Druhou okolností je pak to, že Vltava není v Praze dostatečně široká, aby se uplatnily přednosti pro stavbu takových mostů. Mají-li se takové mosty uplatnit hospodárně a zejména lehkostí svého vzhledu  musí být zachován poměr mezi výškou věží a rozpětím polí. A protože samozřejmě šířka věží by neměla být větší než její výška, hodí se konstrukce visutých mostů pro mosty velkých rozpětí a s poměrně malou šířkou vozovky.  Výstavbou nabřežních zdí se zmenšovala nutná délka nových mostů, masivní předmostí naopak zvyšovala nárok na jejich kapacitu. Z těchto důvodů nakonec stavitelé a architekti od výstavby dalších mostů upustili.

Listopad v kalendáři Mosty staré Prahy - k dostání na eshopu
Most císaře Františka I na říjnovém lístě kalendáře Mosty staré Prahy – k dostání na eshopu


Most císaře Františka I.
Dlouhá léta spojoval pražské břehy jediný most. Mezi Malou Stranou a Starým Městem klenoucí se monumentální Karlův most, který nahradil po povodni v roce 1342 první kamenný most Juditin.  S rychle se rozvíjejícím městem v 19. století vznikla potřeba postavit v Praze most další. Jako teprve druhý kamenný most byl v Praze postaven most císaře Františka I.  v místech, kde dnes stojí most Legií.  Nejprve se uvažovalo, že druhý pražský most bude stát v místech dnešního Štefánikova mostu, ale nakonec zvítězil most u nynějšího Národního divadla. Most byl postaven v letech 1839-1841. Celková délka mostu byla 412,74 metru, šířka mezi zábradlími 9 metrů, z čehož 6 metrů byla vozovka a dvakrát po metru a půl zabraly chodníky. Most byl sestaven ze dvou zcela shodných dílů, oddělených mohutný pilířem na Střeleckém ostrově.  Z pilíře bylo svedeno schodiště na ostrově podobně, jako je možné sestoupit na Střelečák z mostu současného.   Mostní řetězy měly 3,16 metrů dlouhé články z obdélníkových želez. Byly umístěny v rovině mostního zábradlí. Celá mostovka byla z měkkého dřeva.

Most císaře Františka I - Foto: František Fridrich
Most císaře Františka I – Foto: František Fridrich
Kalendář Mosty staré Prahy k dostání na eshopu Mlluju Prahu
Kalendář Mosty staré Prahy k dostání na eshopu Mlluju Prahu

2. listopadu 1841 v 10 hodin byl na most nahnán dobytek. Cituji z dobového pamětního spisku Nový kamenný most císaře Františka přes Vltavu v Praze: „Na most nahnáno bylo poklusem přes most 150 kusů žírného skotu, každý o 6 až 8 centech váhy. Druhý den nato vjel Josef Matyáš hrabě z Thunů od Malé Strany kočárem na most v čele povozů, skládajícího se z jednoho osmispřežního o váze 330 vídeňských centů, dvou šestispřeží po 200 víd. centech, tří čtyřspřežních po 150 víd. centech a konečně dvou dvouspřežních po 50 víd. centech, a vyjel do třídy Ferdinandovy, kdež jej nadšeně vítalo nesčetné obecenstvo, plnící právě dostavěné nábřeží Františkovo, most Karlův a břeh Malostranský. Večer osloven pochodňovým průvodem a zastaveníčkem uspořádaným nejvyššímu purkrabímu sbory měšťanskými.“

Bourání mostu císaře Františka I. v roce 1898. Pohled na Újezd vpravo je patrná provizorní lávka - Foto: J. Eckert
Bourání mostu císaře Františka I. v roce 1898. Pohled na Újezd vpravo je patrná provizorní lávka – Foto: Jindřich Eckert

Starý řetězový most sloužil 57 let. Nestačil na nová zatížení,  která sebou přinášela nová doba v podobě transportů železničních vagonů, vyráběných na Smíchově u barona Ringhoffera a dopravovaných speciálními valníky k budově celníce na náměstí Republiky. Valník byl tažen čtyřmi páry sílných koní a jeho hmotnost se pohybovala okolo 4 tun. V roce 1857 byl převážen zvlášť těžký nový vůz o téměř dvojnásobné hmotnosti. Most se při transportu nebezpečně prohnul a rozhoupal, že vznikla panika, že se most zřítí. Nebezpečná událost vedla k zákazu dalších transportů, které byly od té doby vedeny náhradní trasou přes Karlův most, přestože byla tato trasa dvojnásobně dlouhá a vedla úzkými uličkami Malé Strany a Starého Města.  Tato událost vedla až k novému posudku, který omezil největší přípustnou váhu vozidla na 4000 kg a vyloučení pěších návalů. Současně nařídil nejpozději do 10 let postavit most nový. V roce 1898 byl podél mostu Františka I. postaven provizorní dřevěný most, kam byla svedena doprava. Most byl po té stržen a nahrazen novým dnešním mostem Legií. Jeden ze stavitelů kamenných kleneb nového mostu o původním řetězovém mostě napsal: „Nebudeme zde předbíhat vývoj dalších událostí a vmysleme se nazpět v dobu, kdy byl most otevřen. Byť byl nedostatečným komunikačním prostředkem, přece jen to byla tou dobou pro Prahu značná vymoženost. Most byl položen v nejkrásnější místo celé Prahy, spojoval neživější ulice, přispěl nemalou měrou ke vzniku Smíchova, a Pražané se s ním později neradi lučili. Připomínám si prvního svého kroku na tomto mostě roku 1872, připomínám si obnovit onen posvátný pocit, který se mne zmocnil při imponujících obrazech ve vůkolí, onen hlahol ptactva nad Střeleckým ostrovem, a musím doznat, že jsem byl uchvácen city, jež by dovedlo vylíčit je povolané pero básníkovo.

Čerpáno z knihy Jan Fischer, Ondřej Fischer Pražské mosty, Academia 1985