Text sepsala fanynka Miluju Prahu Marta Small. Pokud chcete také přispět na naše stránky fotkou, videem či textem neváhejte. Vaše příspěvky čekáme na mailu milujup@gmail.com.
Prázdniny, období zalité slunečními paprsky a veselím je za námi. V našich srdích ovšem zůstávají vzpomínky na jednotlivé dny, prožitky a hlavně zážitky. A doba minulá, neboli minulost je hlavní slovo příspěvku, o který chci sdílet s Vámi všemi. K jeho dokonalosti si přizvěme praprarodiče, i prarodiče, někdy budou stačit i rodiče, nebo veliké obrazové encyklopedie a memoráry. Před Vámi totiž leží pár desítek možností, jak se octnout v době minulé. Muzea, památníky a expozice jsou tu proto, abychom se podívali do té slibované minulosti.
Tip na výlet. Sedněte do 22! Uvidíte v Praze vše podstatné
Co je to ta minulost? Je to něco uzavřeného, něco co většinou neznáme. A co bylo, či se mohlo stát včera, před rokem, pár desítkami let, nebo i před 10.stoletími. Minulost je ale odraz do budoucna a veliké dobrodružství s nutnou dávkou odvahy a jisté nadsázky. Proto také již dávno je známo to, že za minulostí se nejradši chodí s čistou hlavou a v obdobích, kdy je teplo, tělo opouští deprese a naopak si naše orgány potřebují odpočinout od všech způsobů a prostředků přítomnosti. Jak určitě víte a někdy, během svého života jste měli možnost poznat, na minulost je potřeba dva, někdy i více lidí.
UNIKÁTNÍ NÁVRH: Jak by vypadalo metro, kdyby se stavělo už před válkou
Někdy se ty výlety do minulosti rýsují samy od sebe, někdy je plánujeme a režírujeme dlouho do sebe. Jak už jsem pravila o řádky výše, jsou to akce, při kterých člověk dokazuje jisté dobrodružné a odvážné vlastnosti. Když se ale překoná, tak pochopí, že ty zážitky jsou mnohdy nepopsatelné a hluboce vryté do jeho duše. A protože je lidí na světě opravdu enormní množství, tak ty výlety za minulostí člověka obklopují téměř na každém kilometru zeměkoule. Tak aby každý viděl aspoň kus a aspoň něco.
Krása nad Vltavou. Nový Trojský most se představuje
Ve vsích to bývají kostely, křížky, zdejší muzea, mezi městy a na předměstí majestátní hrady, zámky a opevnění. No a ve velkých městech, i v těch hlavních jsou to většinou seskupení všeho toho, co bylo jmenováno. Na náměstích věže, galerie, památné domy, v uličkách kostely, muzea, na okrajích památníky a hrady. Lidstvo je už pár desítek let rozdělováno do několika sfér. Ty sféry bych rozdělila podle toho, do jaké míry a vzdálenosti jsou ochotny odjet, nebo se vydat, aby viděli tu minulost. Ti nejodvážnější zabrousí na jiný kontinent, kde zkoumají minulost tohoto kousku světa, ale i hledají, jestli zdejší domorodci mají možnost poznat naší zaoceánskou končinu či domovinu. Ti kontinentální hledají téměř stejnou minulost. Minulost dané země, a protože Evropa si je něčím blízká, tak mají možnost srovnání. Pak už zbývá jen skupinka těch, kteří si věří, že vše podstatné se dozví, když nepřekročí hranice svého státu. Z dosud probádaných informací vím, že v České republice se toho občan dozví opravdu hodně. V tomto případě jako zdroj informací použije hrad, zámek, anebo právě památník či muzeum! Jak říkám, tak v České republice je možnost vidět veškeré škály jakkékoliv historie. Tím myšleno od časově nejstarší, lidsky pestré, událostní, nebo například té řemeslné. Na takovouto minulost již narazil každý z nás. Jsme Češi, národ kulturní a kultura je právě to objevování historie. No a pokud ani to není v silách naší boží vůle, tak jsme stále Češi, které se pořád jeví jako kulturní národ a podporují své okolí, tím že poznávat slovo minulost jezdí do historicky známých míst jen pár desítek kilometrů od svého bydliště! Takže kupříkladu do většího města, či do obcí, které se významně zapisují do seznamu nějakou svou pýchou.
Unikátní fotky prostor, které už neuvidíte. Podívejte se do vyhořelé radnice
Abych se dostala k jádru věci, tak jsem musela dojít sem, protože mne letos o prázdninách zavedly myšlenky a příležitosti s událostmi k tomu, abych poznala celou minulost prostřednictvím slova, které spojuje nás všechny. A to je Praha. Takže Vám chci tímto ukázat, jak se takové dobrodružství dá zvládnout a co vše uvidíte, uslyšíte a zažijete, nebo s kým se potkáte. Než začnu, tak Vám ještě ulehčím práci. Máte možnost si vybrat jestli jste ochotni vstoupit do historie a minulosti známých lidských tváří a různých velikánů, nebo jestli si chcete odpočinout a poznat různá řemesla a jejich činění a dělání právě v minulosti, nebo jestli chcete poznávat ta bájná, známá místa z minulosti, kde se mnohdy přepisovaly dějiny, a která jsou prostě s minulostí spjata. Pak je tu minikategorie o ostatních institucích, které mají co dočinění s kulturou či minulostí.
Tajemství Vítkova. 30 metrů pod zemí skrývá atomový kryt
První kategorii nazývejme OSOBNOSTI. K jejímu zdolání potřebujeme asi tak den a půl a zhruba 500Kč. Obsahuje shluk 4 muzeí a jedné galerie. V této kategorii doporučuji začít muzeem Bedřicha Smetany, které je na tzv. Lávce, zde se v jednom velikém atriu, ze kterého se podíváte jiným pohledem na pražské panorama dozvíte téměř vše o životu toho muzikantského velikána. Díky malé interaktivitě výstavy si budete moci něco z tvorby poslechnout, či uvidět vlastní notový zápis pro jednotlivé úpravy. Rychlé, výstižné a nepříliš atraktivní. Spravit náladu si můžete kousek nad Karlovým náměstím, u Apolináře, kde se Vám v krásné vilce uprostřed zahrádky otevře srdce pro mistra, kterého zná snad každý Čech. Muzeum Antonína Dvořáka je velice malé, útulné, též interaktivní muzeum s velice kvalitním výstihem tvorby a života tohoto skladatele. Krásný je i sál pro komorní akce, a nebo možnost přehrání nejrůznějších skladeb. Obě dvě muzea jsou si podobná, přesto jiná. Jsou vhodná i pro návštěvu dětí a mládeže. Ponaučí ale i potěší. Rozhodně doporučuji. Minout by jste také neměli muzeum učitele národu, které sídlí u Senátu. Myslím, že samotný Jan Amos by byl spokojen, jak perfektně vystihli a popsali jeho řemeslo, ale i dobu. Zde už je vstupné o něco dražší, ale do vzdělání se má vždy investovat. A tohle muzeum si to zaslouží, i zde už jde doba a je zde možnost interakce, ale i skvělých kvízů a doplnění vědomostí z oblasti zeměpisu. Milý a usměvavý je tu i personál, a tak se i Vám bude zdát celé muzeum jako milé a povedené. No a 4. muzeum je muzeum Hlavního města Prahy s vícero výstavami, ovšem já budu vyzdvyhovat jednu. Tu, o kterou se postaral samotný pan Langweil, který sestavil a vytvořil neuvěřitelný model Prahy, respektive centra Prahy, který obdivuje obrovské množství lidí již mnoho let. A před nedávnem se ještě tento model rozšířil o jednu atrakci, kterou je promítání, kdy letíte s 3D brýlemi mini kamerkou nad tímto modelem. Všechno Vám v tu chvíli připadá takové krásné a připadáte si jako by jste se po tom Staroměstském náměstí opravdu procházeli. Přitom sedíte ve sklepení jednoho z významných pražských muzeí. Obojí chce trpělivost, ale zážitek díky miniaturnímu umění i dílu je nezapomenutelný. K celkovému kladnému dojmu pomohou i další výstavy a expozice, nebo třeba milý a usměvavý personál. A tvrzením, že další osobnost, tentokráte p. Langweil měl zlaté české ručičky. Ty měli i stavitelé dalšího skvostu ležícím přímo u Vltavy a přímo v centru Prahy. Zde se nachází Galerie manželů Mládkových, neboli známá Kampa. Ta také ukazuje množství historického umění především v sochařské a obrazové tvorbě od těch nejlepších a nejzvučnějších jmen českého, občas i cizineckého malířství a sochařství. Venkovní expozice se nabízí pro sochařské skvosty, vnitřní pro ty obrazové vyjádření! Krásně upravená expozice, v krásné impozantní budově Vám dodá radost z kulturního zážitku, ale i možnost se pokochat výhledem na centrum naší matičky stověžaté. Vstupné si možná žádá větší hloubku peněženky, ale i zde se to vyplatí. A vyplatí se vzít i ty nejmenší. Touto institucí máme za sebou kategorii OSOBNOSTI V PRAŽSKÝCH MUZEÍCH
Muzea technická
A pojďme dál, kdo rád odpočívá a je vyznavačem nějakého druhu hobby,zábavy či koníčku, tak bezesporu navštíví tuto trasu. Ta už je zase o něco náročnější, jak časově, tak peněžně, ale najdete v ní mnoho zajímavého. Asi určitě z ní doporučím velký komplex pro kluky i holčičky jménem Národní technické muzeum, v těsném sousedství muzea zemědělského. To je bez komentáře. Skvěle a báječně zmapované a rozdělené části téměř všeho co souvisí s technikou. Od dopravy, přes fotografování, vesmír, až k architektuře a vedle v zemědělském si přijdou na své vyznavači zemědělských traktorů,nebo ti, kdo pijí rádi pivo. Sem bych vzala spíše starší a předškolní děti a hlavně velkou dávku energie a čas, protože za 3 hodiny to celé nezdoláte. Každopádně ale vřele doporučuji. Ten den můžete zvládnout ještě jedno miniaturní muzeum miniatur ve Strahovském klášteře, kde si také vykoukáte oči nad tím, jaké kouzlo může mít mikrosvět a jeho práce. Jen zde doporučuji se obrnit trpělivostí, muzeum je malé a obsluha spíše nepříjemná, než příjemná. A v jeden den, jako tečku stihnete určitě i muzeum pana Náprstka u Betlémské kaple. Tam si přijdou na své především mořeplavci, nebo znalci indiánů. Mě tenhle svět příliš neuchvátil, ale vše je přehledné, dobře popsané a zpracované, takže se to dalo zvládnout. No a v této kategorii si troufám tvrdit, že budete potřebovat více jak dva dny, kdy druhý den se nejprve vrhněte na České muzeum hudby. Zde se dozvíte, zaslechnete, uvidíte všechno co se týče hudebních nástrojů všeho druhu. Přitom množství si představte, jaké by to bylo, kdyby všechny muzejní exponáty začaly v jednu chvíli hrát a vydávat zvuk. Až si budete prohlížet nástroje krásné hudby, nezapomeňte se podívat i na krásu interiérů muzea, především hlavní sál je k obdivu. Troufám si říct, že odejdete s hudebním nadšením a doma ihned vyhledáte jeden z hudebních nástrojů, které jste tam viděli. Jedno z muzeí, které opravdu doporučuji. Po něm, před obědem zvládnete ještě Umělecko – průmyslové muzeum, které se nachází na Staroměstské. Je to další skvost. Zde jsem byla absolutně unesená v expozici oblékání a látek, ale třeba i hodin. Je zde bezchybná interaktivita expozic, ale i milý a vstřícný personál. Rozsah odpovídá ceně a vše klape jak má být. Též jedno z dalších muzeí, které by jste neměli minout. To národopisné muzeum v paláci, letohrádku Kinských už tak chválit nelze. Prostě zařízená expozice přesunutím přírodního skanzenu do budovy secesní památky je nanejvýš ostuda. Když se k tomu připočte nepříjemná obsluha, tak vznikne něco, čemu jsem podlehla nerada ale přeci. Takže expozice je provozní nutnost, ovšem krásný je exteriér a vzhled samotného letohrádku, neboli Musaionu. Ten stojí za fotografické zvěčnění, stejně jako obrovský a krásný přilehlý park s kostelíkem, vodopády …
Když byl Smíchov ještě vesnicí. No, není to zase tak dávno
To na Žižkově, kde se již dávno dosti válčilo udělaly muzeum vojenství, ke kterému patří i muzeum v památníku na Vítkově. Ačkoliv nejsem muž ani chlapeček, tak z tohoto komplexu jsem byla více než nadšena. Obě muzea mě poučila, dobře vystihla podstatu, kterou posléze zmapovala a zorganizovala do dobré a kvalitní expozice. Zde je jen takové doporučení, že expozice je časově docela náročná a fyzicky, zejména díky veliké vzdálenosti. Každopádně další z expozic, které za mě dostává pět hvězdiček a veliké doporučení, i přes ponurost obsahu. Úzce s tímto muzeeum a památníkem také souvisí Letecké muzeum ve Kbelích, zde si na své přijdou hlavně pánové a kluci, kteří mají rádi vojenství a historii. A ti, kdo chtějí vidět něco málo z vládní letky. Muzeum je dost povedené, taktéž výstižné a za směšnou cenu, jenom vyniká tím, že je trošku více odstrčeno z centra města. Ale i to doporučuji. Na další den vyjdou dvě muzea, která ocení opět spíše muži a kluci. Pointou a rozdílem obou je velikost. V muzeu železnic, tedy přesněji Království železnic najdete kolejová vozidla a to samé najdete i v Muzeu MHD ve Střešovicích, jenže s tím rozdílem, že na Smíchově to budou mini vláčky na jisté stavebnici a zmenšenině, kdežto ve Střešovicích na vás čekají velké tramvaje a autobusy, které ovšem mají již odježděno a své za sebou, takže teď pro ně zbylo jen místo v tomto pěkném muzeu. Více nechám pod pokličkou, protože se jedná o opravdu krásný kousky a exponáty. Napovím jen to, že do muzea ve Střešovicích Vám stačí pár korun, kdežto do Království železnic si připravte pár stovek. Ale za ty peníze to rozhodně stojí! Další zastavení muzejního charakteru nabízím pro všechny, kteří pojedou okolo Výstaviště v Holešovicích, málokdo totiž tuší, že právě za branou se nachází známé a krásné Lapidárium. Zde můžeme vidět další velký a obdivuhodné práce, lidí a tvorů, které milují nebo milovali sochařství! Obdivovat zde můžeme nejen hlavy vzácných a známých osobností, ale i jiné předměty, obrazce, které byly vytvořeny rukou a těžkou prací! To o kousek dál, ve Veletržním paláci se podíváte jak vlastně vypadá ta slavná Slovanská epopej, a další zajímavé obrazy, malby různých stylů, od různých autorů. Myslím si, že Veletržní palác je známý a že čas od času by se tam měl podívat každý. I tahle instituce vás zve, ale varuje, že se při její návštěvě patřičně zdržíte a patřičně zamáváte s peněženkou, ale výsledný zážitek bude stát za to. A poslední v této kategorii bych chtěla vyzdvihnout muzeum Karlova mostu na Křižovnickém náměstí. Poutavá a zajímavá expozice nejrušnějšího a nejpopulárnějšího mostu naší vlasti. Na které se dozvíte vše co vás zajímá o tomto skvostu Prahy. Také jedno z těch povedenějších muzeí v Praze, kterým bych ukončila zhruba tří denní putování po muzeích a místech, která mají co dočinění s řemesly a činnostmi, nebo zálibami.
Teď je tu něco pro opravdové ,,muzejnovce,, Tyhle památky a ,,okruh,, asi nemusím představovat, ale dám jim alespoň jména. Strahovský komplex, Pražský hrad, Obecní dům, Komplex židovského města v Praze. Jak dobře víte, nejedná se o jednu expozici, nebo přímo muzeum ale komplex nebo souhrn několika zajímavostí, proto mají zvláštní kategorii a obtížnost. Řekla bych nejtěžší, ovšem jejich dosažením se budete cítit opravdu dobře. Budete si připadat chytřejší a říkat, že jste zažili trošku větší dobrodružství. Na většinu z nich vám nestačí jen 3 hodiny času, a hlavně musíte počítat s větším peněžním výdajem, až to ale absolvujete, tak věřím, že vaše srdce a duše budou o něco více šťastnější a pyšnější. Protože tyhle místa jsou zárukou bohaté minulosti, velkých dnů a činů a velkých jmen českých zemí a státu.
Tímto okruhem se uzavírá, troufnu říct týdenní putování po pražských muzeích, památkách a památnících! Skvostech bez kterých Praha není Prahou, ve kterých určitě zažijete, tak jako já mnoho zážitků a poznání, a která se v budoucnu doufám zachovají, nejen pro naše potomky. Muzea tvoří tu neodmyslitelnou část Prahy a jsem ráda, že jsem je svými silami měla možnost zdolat, poznat a užít si v nich pár nevšedních zážitků. A zároveň tak strávit nevšední, krásné a poučné prázdniny v matičce stověžaté. Doufám, že Vám tenhle muzejní průlet poslouží k tomu, aby jste také udělali alespoň jeden výlet do historie a minulosti. Věřím, že budete nadšeni, stejně jako já.
