Malostranský hřbitov je pozoruhodné místo na rozhraní čtvrtí Smíchov a Košíře. Je sevřen mezi dvěma velmi rušnými výpadovkami – ulicemi Plzeňskou a Vrchlického. Neleží tedy na Malé Straně, ale daleko za jejími hradbami. Už od konce 19. století se zde nepohřbívá a hřbitovu mnohokrát hrozil zánik. Však by se dal snadno rozparcelovat a zastavět. Nejnavštěvovanějším místem je nejmenší ze všech hrobů – náhrobek děvčátka, které se pravděpodobně jmenovalo Anička Degenová. Holčička zemřela ve věku 3 let. Příběh Aničky Degenové a jejího dojemného náhrobku najdete v kinze Davida Černého 25 tajemství Prahy. Objednávejte na tomto odkaze.
Podívejte se na reportáž, která vznikla ve spolupráci s partnerským projektem badatele.net.
Její překrásný a dojemný náhrobek vytvořil v roce 1851 sochař Jan Max. Na vybledlém nápise čteme Anna Degenová (1848 – 1851), dcera c.k. strážmistra a nádenice. Rodiče Aničky leží v hrobě jen o kousek dál.
Legenda o svaté holčičce vypráví, že když se v nebi rozdělovaly duše pro čerstvě narozené děti, stala se chyba. Anička dostala místo duše lidské andělskou. A tak když Anička přicházela na svět, zářila na nebesích jasná hvězda, ptáci radostně švitořili, rozkvetly květiny i stromy ze širokého okolí. Zdálo se, že příroda se raduje z příchodu andělského dítěte.
Anička zvala domů žebráky i zloděje. Dala jim vždy vše, co mohla. Svým rodičům prý říkala, že prostě v srdci cítí, že musí pomáhat. Legenda říká, že Anička rozuměla řeči zvířat i květin. Ukázalo se ale, že pozemský život pro andělskou duši je příliš velkým břemenem. Anička si hrála v okně s hadrovou panenkou, kterou jí ale velký poryv větru vyfoukl z ruky. Holčička se po hračce natahovala, až vypadla z třetího patra na zem. Byla na místě mrtvá. Bůh se smiloval nad jejím pozemským utrpním. Vzal si andělskou duši zpět.
„Když viděla, že má nemocné dítě hlad, nebo že trpí nedostatkem, ani chvíli nepřemýšlela, běžela k nejbližším dveřím a zatloukla na ně… jednou žádala mouku, jindy ovoce, potřetí prosila o teplejší houni nebo o peřinku pod hlavu“. A lidé ani nevěděli proč, ale jejím prosbám vždy vyhověli. Za to, jak obětavě se starala o druhé, si Aninka vysloužila přezdívku „svatá holčička“.
Legenda však říká, že Anička nepřestala pomáhat ani po smrti. A tak k jejímu náhrobku chodily a chodí děti nadále. Nosí ji hračky, svaté obrázky a prosí ji o pomoc.
Vypráví se, že Anička po smrti zachránila obyvatelky sirotčince pod Petřínem. Jedna z chovankyň v noci utekla na Malostranský hřbitov, aby poprosila svatou holčičku o uzdravení. Ostatní dívky a řádové sestry vychovatelky se ji vypravily hledat. V tu dobu do sirotčince udeřil blesk. Pokud by v té chvíli byly děti a jejich vychovatelky v budově, nepřežily by.
Děti však na holčičku nezapomněly. K jejímu náhrobku, zhotovenému Josefem Maxem na objednávku jistého hraběte z Velkopřevorského náměstí, nosily hračky, nechávaly tam svaté obrázky nebo Aninku nadále prosily o pomoc.
Co je legenda a co pravda se už nedozvíme. Pravda je to, že až do padesátých let minulého století nechávaly děti na náhrobku kytky a papírky se svými přáníčky. Tato tradice se pomalu vrací. O dušičkách bývá její náhrobek pokryt svíčkami a květinami i dnes.
Malebný Malostranský hřbitov se nachází nedaleko rušné křižovatky Anděl na rozhraní pražských čtvrtí Smíchov a Košíře. Přestože jej v dnešní době svírají dvě rušné tepny (ulice Plzeňská a Vrchlického), představuje oázu klidu uprostřed velkoměsta. Ve stínu starých stromů zde odpočívají význační představitelé osvícenství a národního obrození jako Ignác Cornova, Jakub Tandler, Gustav Pfleger Moravský, či Václav Pešina z Čechorodu, významní architekti, sochaři a malíři jako Dietzenhoferové, Platzerové, Antonín a Václav Mánesovi, Adolf Kosárek a Vincenc Morstadt, či generace přátel a ctitelů díla W. A. Mozarta: František X. Dušek a Josefína Dušková, Jan Vitásek či Václav Tomášek.
Infromace čerpány z www.malostranskyhrbitov.cz.
