Praha ukrývá tisíce tajemství a je skvělá v tom, že je můžeme nalézat a odkrývat i v současné době. Asi tři metry pod kamennou podlahou kapucínského kostela Narození Páně v pražské Loretě jsou v naprosté tmě skryty malby, které namaloval neznámý umělec podle předlohy věhlasného malíře Rembrandta z dalekého Holandska.

Krypta, ve které je sedm ručně malovaných dřevěných rakví, pochází z roku 1663. O rok později byla krypta vysvěcena a vymalována dechberoucími nástěnnými malbami. Hrobka vznikla dřív než samotný kostel jako součást většího pohřebiště. V době jejího vzniku na místě stála jen výklenková kaple. V Loretě jsou celkem tři krypty. Ve dvou zbývajících jsou uloženy například ostatky příslušníků rodu Lobkoviců. Krypta dobrodinců je ale jiná. Název napovídá, že byla určena pro dobrodince, tedy pro lidi, kteří se nějakým významným způsobem zasloužili o to, aby Loreta vzkvétala.

Strop kostela Narození Páně v pražské Loretě – Foto: Lenka Petruželová

 

Tato mramorová deska uzavírá kryptu, kde jsou na stěnách fresky mimořádné umělecké kvality – Foto: Lenka Petruželová
Přímo naproti vchodu do krypty je vyobrazení smrtky, která míří na kuší na živé příchozí. Tímto gestem nám smrt říká: “Mám vás na mušce všechny – Foto: Lenka Petruželová

            

– Foto: Lenka Petruželová

První pohřbenou pod dlažbu kostela byla čtyřletá holčička z rodu Michnů. Její malá rakev dodnes stojí v temném rohu krypty. Jsou zde uloženi i loretánský regenschori s manželkou a synem a další muzikanti. Poprvé byla krypta otevřena v roce 2011. „Byli jsme ohromeni mimořádnou kvalitou fresek. Netušili jsme, že tam jsou tak kvalitní figurální fresky. Hlavní scéna Vzkříšení Lazara, která dominuje celému prostoru hrobky, vznikla podle známého leptu legendárního holandského malíře Rembrandta van Rijna. Originál Rembrandtova obrazu pochází z roku 1631. Tato kopie vznikla jen o 13 let později, ještě za umělcova života. Jde pravděpodobně o vůbec první využití Rembrandtova díla u nás,” říká kurátorka loretánských sbírek Markéta Baštová. Malby z roku 1664 byly vytvořeny technikou al fresko do vlhké omítky pouze v odstínech šedé a černé barvy. Autor, zřejmě člen kapucínského řádu, pracoval podle holandských grafických vzorů na objednávku tehdejší patronky Lorety Alžběty Apolonie hraběnky Kolowratové.

Do krypty vedou dvě cesty. Jeden otvor byl určen pro spouštění rakví, druhým se dá po odsunutí mramorové desky do krypty vstoupit po šestnácti schodech. Na fresce, která je na zdi naproti vstupu do hrobky, vás přivítá dominantní postava kostlivce, tedy smrti, která míří na živé příchozí kuší. Říká tak, že smrt má na mušce každého z nás. Umrlec pravou nohou skopává Amora, pozemského boha lásky. Smrt tak vítězí nad vším pozemským. Na zadní stěně krypty je vyobrazen Kronos, tedy čas, který mocným máchnutím kosy sklízí a poráží atributy lidského vědění a snažení. Smrt v čase vítězí. Další z kreseb vpravo od vstupu je vyobrazení chlapce, opřeného o lebku, který tyčkou píchá do bublin, které se rozprsknou. Jde o podobenství homo bulla est – „člověk je bublina“. Toto rčení je vyjádřením křehkosti lidského bytí, kdy dokonalost bytí v okamžiku pomine. V kryptě najdeme i sedící skeleton s kosou, který v pravé ruce třímá kartičku se jménem Anton. Možná jde o potměšilou pomstu autora kreseb jeho neoblíbenému nadřízenému, kterého karta v ruce smrtky volá na onen svět.

Vstup do krypty v podlaze loretánského kostela – Foto: Lenka Petruželov

Záhadou zůstává, proč pod loretánským kostelem, jakýmsi triumfem katolicismu, vznikly malby, které sice nejsou v rozporu s katolictvím, ale pocházejí z nekatolického kalvínského prostředí. V kryptě nenajdeme Pannu Marii, svatého Jana Nepomuckého ani jiné katolické svaté, ale strohé antické motivy zobrazení smrti a pomíjivosti života. Ze třpytivého baroka se v okamžiku přesuneme do prostoru působivých černošedých morbidních kreseb, které měly být na věky ukryty v hrobě. Nebyly tedy určeny pro běžného diváka.

Pražská Loreta – Foto: Lenka Petruželová

 

Kronos čas kosí svou kosou veškeré lidské úsilí. Je neuposný a vtýdy vítězí nekompromisně – Foto: Lenka Petruželová

Drahá smrt

Pokud jste chtěli pochovat své blízké na půdě Lorety, nešlo rozhodně o levnou záležitost. Uložení těla do krypty stálo 150 zlatých, pohřbení v ambitech 50 zlatých a pohřeb dítěte 25 zlatých. Taková suma mohla pro tehdejšího člověka představovat klidně i roční plat.

Na kartu, kterou drží kostlivec v ruce, připsal autor fresek Anton. Možná jde o jméno umlěcova nadřízeného, kterého tatkto poťouchle posílá na onen svět – Foto: Lenka Petruželová

Prohlídka loretánské krypty

Krypta dobrodinců není přístupná. Je trvale zavřená mramorovou deskou. Podle současného stavu bádání je to nejlepší způsob, jak vzácné malby uchovat. Je ale možné v ambitech Lorety navštívit 3D model krypty, který byl vytvořen podle originálu.

Přímo