Text a foto: David Šedivý Photos (Jeho snímky najdete tady)
Jakmile u Pinkasovy synagogy překročíte hranici světa živých a mrtvých, poznáte to velice intenzivně, lidé začínají automaticky šeptat. Stojíte v místě, které se nachází v srdci Prahy a přesto je tam takové ticho…ani z ulice tam nedoléhá hluk. Nevím jak je to možné.
Přestože jsem měl povolení fotit, nějak se mi do toho ze začátku nechtělo, měl jsem intenzivní pocit narušitele klidu. Musel jsem si chvilku přivyknout. Cítil jsem hluboký respekt a úctu.
No aby ne, vždyť nejstarší náhrobek je z roku 1439, ano čtete dobře, pouhých 5 let od konce husitských válek a 58 let před objevením Ameriky! Náhrobek patří rabínovi Avigdoru Karovi.
Jelikož po morové ráně v r. 1680, která tvrdě zasáhla Prahu, se stal tento hřbitov jediným židovským pohřebištěm v Praze, byl neustálý problém s místem. A protože židé nesmějí jednotlivé hroby rušit, musel se nedostatek místa řešit navršováním hrobů na sebe. V některých místech je až 12 jednotlívých hrobů na sobě. Stávající náhrobky byly vyjmuty a vsazeny na nově zvýšený povrch hřbitova a k tomu byl hned těsně vedle zasazen náhrobek nový. To vysvětluje nahuštění náhrobků v jednotlivých místech.
Měl jsem štěstí, že v ten den bylo báječné světlo a tak nálada na hřbitově nebyla pochmurná, ale naopak pozitivní. Ostatně i Židé jsou, i přes veškeré útrapy, ve skrze velice pozitivním národem, který si sám ze sebe dokáže dělat někdy až dost černý humor.
Procházel jsem mezi náhrobky a neustále hledal to nejzajímavější světlo k zachycení. Paprsky vyloženě objímaly jednotlivé kameny, světlo bylo krásně jemné, ale zároveň dost silné na to, aby se dostalo až kam má. Pokud bych to chtěl odlehčit po židovsku černým humorem, nazval bych to hromadným soláriem.
Všem doporučuji navštívit toto zajímavé místo a načerpat zde sílu a energii od jednoho z nejsilnějších národů na světě.
Erev tov! ערב טוב Dobrý večer!
..a samozřejmě všem děkuji za SDÍLENÍ.
