Poledník, který je vyznačen uprostřed Staroměstského náměstí, je vlastně pomníkem stínu, který už neexistuje. Když stín Mariánského sloupu, který stál na náměstí od roku 1650 do roku 1918, zakryl pražský poledník, bylo v Praze poledne. Bez sloupu tak pražské pravé poledne zjistíme už jen podle stínu lidí, kteří o polednách křižují Staroměstské náměstí. Sami si můžete zkusit, postavit se na kraj poledníku a počkat až váš vlastní stín padne na poledník ve stejném směru, pak si můžete přeřídit hodinky na přesný pražský čas sloupu.
Dlouhá léta šlo o jediné měření času ve městě. A i když o sto let po vztyčení Mariánského sloupu (1752) vznikla v nedalekém jezuitském klášteře a univerzitě Astronomická věž Klementina stále byl místní pražský čas určován podle sloupu a ne podle hvězdárny v Klementinu. Poledne tedy v Praze nastalo ve chvíli kdy bylo poledne na poledníku, který protíná místo, kde stál Mariánský sloup. Časový rozdíl oproti Klementinu je sice malý, ale přesto se pro Prahu používal čas sloupu a ne hvězdárny. (Zeměpisná východní délka věže je 14,41650E, sloupu 14,42132E, takže rozdíl v délkách je 0,00482o. A protože jeden stupeň odpovídá 4 časovým minutám, je časový rozdíl místního času sloupu a věže hvězdárny 1,16 sec – výpočet přebrán ze stránky Mariánský sloup.).
Mariánský sloup byl stržen 3. listopadu 1918 rozvášněným davem, který jej pokládal za symbol habsburské poroby. Pravdou je, že sloup byl vztyčen jako vyjádření díků Panně Marii, která podle tehdejšího přesvědčení pomohla uchránit Prahu na konci Třicetileté války před Švédy.
Mezi lety 1891 – 1911 se z bašty svaté Maří Magdalény, kde je dnes v Kramářově vile sídlo premiéra, střílelo poledne. Dělostřelci čekali na pokyn ze Starého Města. Podle výstřelu si lidé v Praze seřizovali hodinky.
