V novém seriálu článků vám postupně představujeme autory fotografií výstavy Všechny krásy Prahy, která je k vidění v Jindřišské věži do 28. března. V dnešním díle se vám představí Karel Choc, který je mezi fotografy známý pod přezdívkou Charlie fotograf.
Reportáž z výstavy Všechny krásy Prahy, kterou odvysílala Česká televize:
Podívejte se na profily dalších autorů fotografií z výstavy Všechny krásy Prahy:
Profil Jana Hamaďáka - autora fotografií z výstavy Všechny krásy Prahy
Profil Jackieho Trana - autora fotografií z výstavy Všechny krásy Prahy
Profil Ondřeje Černína - autora fotografií z výstavy Všechny krásy Prahy
Karel Choc mezi fotografy známý jako Charlie fotograf nevystudoval žádnou fotografickou školu a vše se učil za pochodu sám a dnes se fotografováním živí. Má svůj osobitý pohled na svět kolem nás a vnáší o každé fotografie kousek svého umění a cítění. „Snažím se, aby každá fotografie něco vyjadřovala a působila tak na diváka co nejvíc pozitivním dojmem. Není nic krásnějšího pro fotografa, než obdiv publika a zpětná pozitivní vazba, která je potřeba pro jeho vývoj a posun dál,“ říká Charlie.
Charlie fotí od portrétu, večírků, konferencí a svateb v podstatě všechno a tak, pokud se vám jeho styl líbí, můžete jeho služby využít při jakékoliv příležitosti. Charlie pořádá i výukové „workshopové procházky“ Prahou, kdy se s vámi podělí o své zkušenosti, které jsou pro začínající fotografy neocenitelné. Informace najdete na stránkách VaseFotografie.cz.
Odkdy a proč fotíš?
Na tuto otázku by mohla být jednoduchá odpověď, která by zněla asi takto – fotím od malička a fotím proto, že mě to stále baví. Samozřejmě, když to vezmu trochu ze široka, tak od malička fotím, ale to se focením nedalo moc nazývat. Tak nějak aktivně fotím asi 11 let, s příchodem doby digitálů, kdy mě začal fascinovat fakt ihned vidět fotku v počítači.
Na druhou stranu obdivuju staré fotografie starých mistrů – byla to tenkrát doba, kdy neměli žádné dnešní vymoženosti a stejně jsou jejich fotky nadčasové a nevšední. Občas vezmu do ruky starý fotoaparát a vyrazím na „lov“ – je to dobrodružné, právě pro to kouzlo, že nevíte, co Vám z toho nakonec vyleze a „vážíte“ si každé fotky a nutí Vás to hlavně víc nad fotkou přemýšlet. Mám doma Flexaret a s ním je to opravdu sázka do loterie, na druhou stranu formát 6×6 má svůj půvab a je to zábava.
Odpověď na druhou část otázky zní – v současné době je pro mě focení profese, fotím konference, svatby a vše co mě naplňuje a kde lidé chtějí zachytit tu jejich „správnou chvilku“ – fotografie má stále, co říct a co nabídnout.
Co tě na focení fascinuje a jakou používáš techniku?
Možná je má odpověď pokračováním odpovědi na otázky první – prošel jsem si při focení snad vším a vždy se snažil najít něco, co bych ještě mohl vyzkoušet – co by mě posunulo dál, to znamená od závodu chrtů, západy slunce, makro, krajiny, street foto, svatby, portréty až třeba po zápas KHL v Praze a pořád mě na focení fascinuje fakt, zachytit moment tak, jak přesně chcete – se vším, co k tomu patří.
Dá se to přirovnat k zápasu, boji o výsledek nebo když jdete třeba do lesa na houby a najdete velikánský hřib – když se povede dobré světlo se vším tím okolo a vznikne krásná fotka, která je TOP, tak to je krásný pocit, pro který je krásné fotit.
Ono se to zdá někdy jednoduché, v dnešní době fotí každý, každý je svým způsobem „fotograf“, ale fotografie podle mě chce určitou „přidanou hodnotu“ – umění se dívat kolem sebe a zprostředkovat lidem díky fotografii, to co nemohou vidět svýma očima. K tomu využívám techniku od firmy Canon a pár L-kových objektivů k tomu – fascinuje mě kvalita pevných objektivů, což je úplně jiné focení.
V poslední době jsem i vyzkoušel staré objektivy se závitem M42, které se dají přes redukci používat na dnešních zrcadlovkách. Mají své výhody i nevýhody, ale při troše umění se ponoříte do světa nevšedních fotografií s krásným „bokehem“ neboli rozmazaným pozadím – a to Vám dnešní objektivy až tolik nenabídnou – přinejmenším na Vás dýchne krása těchto starých fotografií.
Proč fotíš Prahu?
Žil jsem 5 let v Londýně a tak si myslím, že dokážu ocenit i to, jak Praha působí na cizince, kteří sem přijedou. Je krásná, když se rozednívá, je nádherná, když na jaře rozkvétá do překrásných barev. Je neodolatelná, když je zalitá večerním sluncem, které se opře do jejích ladných křivek – ano stále píšu o Praze – Ona Praha a Žena mají také hodně společného. Je krásné se na ní dívat, je krásné jí zachytit v tom správném momentu. Je úžasné být fascinování všemi krásami, co skrývá, svou historií, kulturou a památkami …
Které místo máš v Praze nejraději?
Nejraději mám oba břehy Vltavy, myslím, že nejsem sám, kdo má rád procházky podél Vltavy, odtud je samozřejmě Praha krásná, na druhou stranu je těžké najít nějaký nevšední úhel pohledu, který za ty léta někdo neobjevil a nenafotil. Je dobré používat různé objektivy, různá ohniska a chodit v různou denní dobu – pak je šance, že se Vám povede pěkný záběr. Fascinují mě záběry Karlova mostu úplně prázdné bez lidí a třeba v podzimní mlze, to má svou atmosféru a takovou fotku nemá zase každý …
Proč tě baví spolupracovat s Miluju Prahu?
Abych se úplně přiznal, tak jsem objevil „Miluju Prahu“ teprve nedávno, ale minimálně je to skvělý nápad, jak ukázat světu, že máme být na co hrdí, že Praha patří mezi nejkrásnější města pod sluncem a těší mě, že mohu také přispět k tomuto faktu a ukázat lidem můj pohled na svět a Prahu konkrétně. Líbí se mi zájem lidí z celého světa, kteří jsou fascinování krásou našeho hlavního města a třeba i díky tomu se na naší stověžatou Prahu přijedou podívat na vlastní oči …
Podívejte se na další fotografie Charlieho fotografa:
