Alena Ježková je renomovaná autorka knih o historii, mýtech a zajímavostech Prahy. Přinášíme vám exkluzivně ukázky z její nové knihy Karel IV. a jeho Praha. Populárně historická publikace je bohatě vybavena černobílými fotografiemi Jiřího Chalupy. Kniha je určená dospělým i mládeži jako vítaný doplněk školní výuky. Knihu si můžete objednat na našem eshopu.
Nejstarší stopa po císaři Karlu IV. překvapivě nevede k Pražskému hradu, ale na Staré Město pražské, do středobodu jeho existence, kterým je odpradávna Staroměstské náměstí. Zdejší dům U Kamenného zvonu, nad jehož obnovenou gotickou krásou vlají věže Týnského chrámu, existoval už v polovině 13. století. Ale ani o sedm set let později se ještě nevědělo, jak cennou architekturu skrývá. Chátrající objekt byl využíván jako kanceláře, dílny a sklady. Teprve v roce 1975 propukly náročné restaurátorské práce, kterými se omšelý, v sousedství velkolepých staveb spíše nenápadný dům, pomalu zbavoval slupky získané pozdějšími přestavbami. Nalezené úlomky gotických prvků zdiva a kamene se restaurovaly přímo na náměstí před domem, za obyčejnou plechovou ohradou, kde fungovala jakási provizorní kamenická huť.
Objev zachovaného gotického paláce v útrobách domu se stal odbornou senzací. Nikdo nečekal, že bude stylem architektury tak vznešený, výjimečný, odkazující na činnost francouzsky orientované dvorské huti. Důkladná regotizace vrátila domu téměř původní podobu, včetně tvaru střechy a oken, jejichž kružby se podařilo sestavit z nalezených kousíčků. Ve vnitřních prostorách byly odkryty dřevěné stropy a zpod omítek se vylouply středověké nástěnné malby obou kaplí. V úplnosti byla odkryta také gotická fasáda. Zjistilo se, že ve výklencích mezi okny stály kamenné sochy. Restaurátoři je z větší části znovu sestavili a nakonec se zřetelně se rýsovaly podoby čtyř postav: dvou sedících, muže a ženy, a dvou stojících rytířů. Zrodila se hypotéza, že může jít o Jana Lucemburského, Elišku Přemyslovnu a dva štítonoše, nebo dokonce jejich syny Karla a Jana Jindřicha. To znamenalo, že honosný objekt ve své době sloužil jako dočasné obydlí pro královskou rodinu, protože palác na Pražském hradě byl neobyvatelný.
A tak možná právě zde se 14. května 1316 ještě před rozbřeskem v jedné z gotických síní ozval pláč nemluvněte a čtyřiadvacetiletá královna Eliška k sobě přivinula svého syna. Když se rozednilo, snad šla královna s dítětem poděkovat modlitbou do jedné z kaplí, anebo jen znaveně seděla na kamenném sedátku u okna a vyhlížela na náměstí, které bouřlivě slavilo narození dědice, pozdějšího krále Karla IV.
Syn Karel opustil Čechy jako sedmiletý a do vlasti se vrátil až po deseti letech. Později ve svém vlastním životopise Vitae Caroli napsal: „Toto království jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli jediný svobodný hrad, který by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v měšťanských domech jako jiní měšťané. Pražský hrad byl tak zpustošen, pobořen a rozbit, že se od časů krále Přemysla Otakara II. celý sesul až k zemi.“ Právě dům U Kamenného zvonu je jedním z pravděpodobných míst, kde Karel po návratu do Prahy v roce 1333 nějaký čas přebýval. Tím druhým je dnes již zaniklý dům U Štupartů, bývalý dvorec rovněž známý jako místo pobytu krále Jana Lucemburského a jeho rodiny, který stával na rohu Jakubské a Štupartské ulice.
A kamenný zvon vsazený do nárožního zdiva, který dal domu U Kamenného zvonu jméno? Důvod jeho usazení na domě je opředen množstvím pověstí, některé sahají až k podzemní křesťanské svatyni, kterou tu prý nechala zřídit kněžna Ludmila. Ale zvon měl spíš připomínat skutečnou historickou událost z roku 1310 související se sňatkem Karlových rodičů. Tehdy dal kaplan sousedního Týnského kostela zvonem znamení vojsku Jana Lucemburského, že může zahájit útok na nedaleké hradby a nenásilně obsadit město své manželky Elišky Přemyslovny.
