Josef Sudek byl český fotograf, který se proslavil svými podmanivými snímky Prahy, na kterých zachytil světlo a tmu města nad Vltavou.
Sudek se vyučil jako knihař. Byl těžce zraněn během první světové války na italské frontě v roce 1916, kdy mu mesla být amputována jedna ruka. Ačkoliv neměl žádné zkušenosti s fotografií, vrhl se na její studium. Dva roky se učil u Jaromíra Funka.
Invalidní důchod mu umožňoval věnovat se fotografii. Už od 20. let 20. století fotil v romanticky obrazovém stylu. V roce 1924 založil progresivní Českou fotografickou společnost. Přestože měl jen jednu ruku, vždy používal i s pomocí asistentů velké, objemné kamery.
Nejslavnější snímky z jeho ranné práce zachycují řady světelných paprsků dopadající od prostoru katedrály svatého Víta – Foto: Josef Sudek
Sudkova práce je někdy označována za modernistickou. Platí to ale je o pár letech ve třicátých letech minulého století, kdy vytvářel komerční fotografie, které se podřizovaly duchu dobu. Především jeho osobní fotografie jsou neo-romantické.
Nejslavnější snímky z jeho ranné práce zachycují řady světelných paprsků dopadající od prostoru katedrály svatého Víta. Během a po druhé světové války Sudek vytvořil strašidelné noční scény a panoramata Prahy, ale fotografoval i zalesněnou krajinu v Čechách či okenní sklo, kterým je vidět do Sudkovy zahrady (ze slavné série Okno mého ateliéru. Fotografoval i své přeplněné studio.
Na západě Sudek poprvé vystavoval v roce 1974 u George Eastmana. Během svého života vydal 16 knih.
Sudkův individualismu neodpovídal nové poválečné realitě socialistické republiky, ale naštěstí silná umělecká tradice země způsobila, že se našla řada lidí i v novém establishmentu, kteří jeho práci podporovali. Sudek se dokonce stal prvním fotografem, kterému byl udělen titul zasloužilý umělec.
O Sudkovi se mluvilo jako o poetovi z Prahy. Nikdy se neoženil, byl velmi plachý. Nikdy se neobjevil na vernisážích svých výstav. Málokdy se na jeho snímcích vyskytují lidé.
Josef Sudek se dožil 80 let. Zemřel v roce 1976.
