Před 50 lety 24. června 1965 byla pro veřejnost otevřena plovárna v pražském Podolí. Na místě staré podolské cementárny.
Podolská cementárna stála v Praze-Podolí až do druhé světové války. Dnes na jejím místě stojí Podolský plavecký stadion. Továrna byla na pražském předměstí v Podolí uvedena do provozu v roce 1871. Vlastnila ji firma Ferdinand Bárat a Comp. Surovinu firma těžila v branických vápencových lomech.
Vápno se vyrábělo v kruhových pecích. Dvě pece byly v Braníku a jedna v Podolí. Cement vyráběly šachtové pece.
Jeden den se pec pálila, následující den vychládala a třetí den se “podrazila”. Během chladnutí spečený materiál rozpraskal a dalším ochlazováním vodou a vysekáváním krumpáčem se rozbil na menší kousky.
Vápence a cementárně se dařilo hlavně kvůli výhodné poloze v blízkosti tehdejší Prahy. V tehdejších příměstských obcích na Vinohradech, Žižkově, Smíchově, Nuslích či Vršovicích v té době panoval čilý stavební ruch. Cementu z podolské cementárny bylo použito i při opravách Karlova mostu po jeho poničení během velké povodně roku 1890.
Prosperitu podniku značně poškodila krize v třicátých letech minulého století a také v té době už nevýhodná poloha fabriky, která byla tísněna okolní zástavbou. Definitivní konec pak pro továrnu znamenala druhá světová válka. Výroba byla definitivně ukončena v roce 1941 a nebyla obnovena ani po znárodnění v roce 1945. Na místě továrny dnes stojí plavecký stadion v Podolí.
