Dlouholetý pracovník fotodokumentace pražských hasičů Miloš Vorel sepsal velmi pozoruhodnou diplomovou práci, která se zabývá historií fotodokumentace práce hasičského sboru v Praze. Děkujeme panu Vorlovi, že můžeme čerpat z jeho záslužné práce.
Metro slaví 40 let. Podívejte se na unikátní fotografie!
Připravujeme několik dílů o historii pražských hasičů při použití archivních snímků. Jako první publikujeme snímky ze záchrany koně, který spadl v třicátých letech minulého století do mrazivých vod prosincové Vltavy. Hasiči z loďky uvázali koně na pásy a lana a vytáhli ho na náplavku v Holešovicích. Aby koníka dostali na nohy podložili ho břevny a žebříky.
Seznamte se s Podolskou cementárnou
Hasiči fotografové byli vlastně průkopníci reportážní fotografie. Z práce Miloše Vorla citujeme:
Jak číst pražské limnigrafy. Hodiny, které hlídají řeku
Fotooddělení pražských hasičů existuje od poloviny 20. let 20. století, kdy ho zřídil osvícený první prvorepublikový ředitel vrchní stavební rada pražského Magistrátu ing. Oldřich Uher a za jeho vedení až do poloviny 30. let se oddělení a hasičské fotografování zdárně rozvíjelo, neboť pan rada byl technicky i organizačně nadaný ředitel a věděl moc dobře, k čemu se dá využít dobře udělaná fotografie. Bohužel po něm pak fotooddělení mělo i svá černější léta, to podle toho, který osvícený či neosvícený ředitel zrovna řediteloval. Nejvíc archív zdevastovali komunisté, ale naštěstí nezlikvidovali. No a ani v novém století se s ním zas tak moc neděje – je krize, stát šetří a na archiváře, který byl dal archív do digitální a archivní podoby, nějak nejsou peníze. Není se co divit, vždyť ani profese fotografa jako tabulkové místo u hasičů neexistuje. A ani při pátrání v archívu jsem nenarazil na jméno nějakého konkrétního fotografa. Pro hasiče to je bezejmenný pracovník, jak říkali občas z žertu sarkasticky bývalí kolegové „prostě fotorobot“. Ale přitom nikdo z hasičských šéfů nemá talent a dar Dumase či Balzaca, aby dokázal barvitě vyprávět, co vlastně hasiči dělají lépe, než dobrá fotografie od schopného fotografa. Na fotkách z počátku existence archívu až někdy do začátku 50. let je pozoruhodné, že se fotilo na skleněné desky 13×18 cm, 9×12 a později 6×9 cm. I reportáž!!! Dovede se to vůbec dneska nějaký digitální rychlokvaška představit?“
