Fotografka Veronika Pilařová se narodila v Plzni, vyrůstala v Českých Budějovicích, žila v Praze, aby skončila v malé vesničce nedaleko Benešova u Prahy.
Veroničinu práci můžete vidět na jejích webových stránkách nebo facebookovém profilu.
Odkdy a proč fotš?
Fotografii miluji odjakživa, začínala jsem fotit ještě na analogovou zracadlovku. V roce 2003 jsem si pořídila první digitální fotoaparát. Tehdy jsem fotografování zcela propadla. Současně jsem vedla různé výtvarné workshopy, kde jsem učila lidi, jak pracovat s novými materiály a vytvářet si užitkové věci i krásná díla pro potěšení. Během této lektorské činnosti jsem začala přispívat do mnoha časopisů – fotila jsem výrobní postupy a návody k mým workshopům
Postupem času přibývaly i jiné druhy a různé techniky fotografování a její koníček se změnil v opravdovou vášeň, každodenní součást mého života. Snažím se vnímat svět z mnoha úhlů, zachycovat místa, emoce, nálady, lidské pocity.
Pro mě je každá fotografie jedinečná, má své kouzlo, vypráví svůj příběh, který se snažím dobře zachytit a něco i svého do fotografie vnést – ať je to architektura, portrét, věc atd. Nejraději mám reportáže, portréty, makrofotografii /co člověk pouhým okem nevidí/, noční fotografování.
Přátelé se shodují na tom, že fotografování není pro mne jen koníček, práce, ale hlavně diagnóza.
Proč fotíš Prahu?
Praha je pro mne nejpůvabnější a nejkrásnější metropole. Její obzvláště silný genius loci na mne dýchá během toulání se uličkami, kudy přede mnou kráčely dějiny. Poskytuje mi nejeden inspirativní podnět k pořízení neopakovatelného snímků, se kterými se ráda podělím nejen na sociálních sítích. Ať je to architektura s městským životem či různé události spjaté s historickými nebo novodobými tradicemi. Vždy objevím něco nového.
Které místo máš v Praze nejraději?
Baví mě dívat se na Prahu shora nejen z různých věží. Město je unikátní i v tom, že je kopcovité. Výhledy na červené střechy budov jsou úchvatné ve večerních a ranních hodinách. Okouzlují mne ztichlé uličky Starého Města, pravda vláčení se s batohem a stativem není moc pohodlné, ale potřebné a je to už i mojí součástí. Ráda pozoruji v podvečerech tajemné stíny tančící po krásných budovách. Mám ráda rozkvetlé městské parky a zahrady, ale i teplé barvy podzimu. Nejraději mám asi noční snímky.
Proč tě baví spolupracovat s Miluju Prahu?
Líbí se mi velmi podařené až uchvacující snímky od talentovaných fotografů na Miluju Prahu. Každý fotograf má svůj pohled na Prahu a to mě baví. Objevuji nové události a sleduji přímé přenosy ze zajímavých akcí, když nemůžu být přítomna. Líbí se mi ohlasy i zahraničních fanoušků.
Mám vždy velkou radost, když na Miluju Prahu zveřejní mou fotografii a lidé mile reagují a oceňují moje „fotografické oko“. Ač kolikrát ani neví, co vše dokážou fotografové pro určitý záběr udělat. Nejen brzké ranní hodiny, různé terénní překážky, rozmary počasí, ale i čekání na tu pravou chvíli, nošení veškerého příslušenství k fotoaparátu včetně těžkého stativu. Odměnou pro každého fotografa je pochvala a uznání. Příznám se, že to je ,alespoň nejvíc, co zahřeje na srdci a duši. Přeji dobré světlo fotografům a krásnou podívanou fanouškům Miluju Prahu
