Petr Kubát (32 let) pochází z Českých Budějovic, kde žije s rodinou. Pracuje jako kulturní redaktor v jihočeské příloze MF DNES. Vedle fotografování je jeho největším koníčkem hudba. Jako kytarista prošel několika rockovými kapelami, v současnosti hraje s bluesovou formací Mustang Bluesride.
Odkdy a proč fotíš?
Fotografování mě vždy bavilo a lákalo, ale intenzivně se mu věnuji teprve necelé dva roky. Začalo to až po narození syna v březnu 2013, kdy jsem si koupil Olympus XZ-1. Začal jsem studovat základy expozice, kompozice, úprav, práce se světlem a najednou začaly nad synovými momentkami převládat snímky krajiny, večerních měst a památek. Rychle jsem přešel na zrcadlovku Canon EOS 600D a postupně kupoval a prodával různé objektivy. Nyní se moje výbava ustálila na sklech Canon EF 17-40 a Canon EF 50. Fotografie vystavuji na Facebooku (www.facebook.com/fotopetrkubat) a na několika webech, nejraději mám světový server 500px, kde publikují nádherné snímky nadšení fotoamatéři i profesionálové. Je to zároveň fotografická sociální síť, kde člověk najde spoustu spřízněných duší. (www.500px.com/petrkubat)
Co tě na focení fascinuje a jak při něm postupuješ?
Okouzluje mě hlavně krása krajiny a architektonické bohatství, které nám zanechali naši předkové. Proto nejraději fotografuji hrady, zámky a památky. Využívám večerního světla při zlaté hodince, ale ještě radši mám modrou hodinku po západu slunce. Používám často hodně dlouhé časy expozice, aby snímky získaly až snovou atmosféru. Zpočátku jsem nemohl vychytat ideální způsob, jak si poradit s vysokým dynamickým rozsahem scény při západech slunce. Asi jako každému se mi v začátcích stávalo, že obloha byla přepálená a spodek fotografie zase tmavý a bez kresby. Řešil jsem to nejprve pomocí HDR v různých programech, ale výsledky se mi nelíbily, přišly mi moc umělé a přebarvené. Díky radám zkušených fotografů jsem nakonec objevil metodu expozičního bracketingu (exposure blending). Princip spočívá v tom, že jeden záběr pořídím víckrát a každá fotografie je odlišně exponovaná. Jedna neutrálně, druhá podexponovaná, třetí přeexponovaná. Potom v grafickém editoru manuálně překrývám jen určité části expozice, ne celé, jako to dělá HDR. V ideálním případě ale nejraději pořizuji jen jednu dlouhou expozici, se kterou potom pracuji v počítači. Nedělám fotomontáže, upravuji kontrast, světla, stíny, strukturu, doostření, na závěr jen retušuji částečky prachu na snímači.
Proč fotíš Prahu?
Praha je po Českém Krumlově nejkrásnější místo, kam se vracím se stativem a fotoaparátem. Fascinuje mě kouzlo a magie staré Prahy. Je tu nespočet míst, která se dají vyfotografovat tisíckrát jinak.
Které místo v Praze máš nejraději?
Okolí Karlova mostu. Nejraději se vracím na plácek za Hegertovou cihelnou, odkud je jeden z nejkrásnějších výhledů na Karlův most.
Proč spolupracuješ s Miluju Prahu?
Miluju Prahu jsem objevil díky Facebooku. Líbí se mi, že dává šanci ukázat snímky i amatérských fotografů, které se díky popularitě webu dostanou k velkému počtu lidí. Zároveň se člověk na stránce dozví spoustu zajímavostí a věcí, které se v Praze dějí.