Jan Masaryk zemřel před 70 lety po pádu z okna koupelny na nádvoří Černínského paláce 10. března 1948 jen několik dní po komunistickém převratu. Historicke fotografie publikoval PhDr. Pavel Žáček na webu minulost.cz. Původně byla smrt ministra zahraničí považována za sebevraždu, dne je prokázáno, že šlo o vraždu. Masarykova smrt byl několikrát vyšetřováná v letech 1948, 1968–1969, 1993–1996 a 2001–2003. Závěry jednotlivých vyšetřování se různily někdy byly v přímém rozporu. Poslední vyšetřování bylo v roce 2003 uzavřeno jako vražda provedená neznámým pachatelem.
Tři dny před smrtíse Jan Masaryk zúčastnil velké sokolské přehlídky na Staroměstském náměstí a večer navštívil hrob svého otce prvního československého prezident Tomáše Gariggue Masaryk. Den před svou smrtí byl přítomen audienci polského velvyslance ve vile prezidenta republiky Edvarda Beneše v Sezimově Ústí. S prezidentem pohovořil mezi čtyřma očima a podle svědků se v dobré náladě vrátil do svého bytu v Černínském paláci.
Jan Masaryk. 70 let od úmrtí. 10.III. 2018. Z Černínského paláce:
V pět hodin odpoledne přivedl dr. Jiří Špaček, 1. Masarykův tajemník, návštěvu dr. Kavana z Londýnského vyslanectví, který se zdržel něco přes 20 minut. Ministra Masaryka potěšilo jeho sdělení, že západní žurnalisté vidí v jeho účasti v bolševické vládě určitý náznak udržení demokracie v Československu. Komorník Bohumil Příhoda mu přinesl před osmou večeři, kterou snědl. Komorník přinesl dvě láhve minerálky a jednu láhev piva (ráno bylo vše vypito) a otevřel velké vysoké okno v ložnici (zůstalo do rána otevřeno a k němu přibylo otevřené osudové nízké okno v koupelně). Poté Masaryk řekl: „Tak Příhodo, zítra ráno v půl deváté! Děkuju a dobrou noc!“ Další očekávaná návštěva podle svědectví komorníka nepřišla a ministr pracoval na projevu v bytě sám. Podle svědectví dr. Antonína Suma si stěžoval na špatné spaní, že poslední týden vlastně ani nespal, a na doporučení lékaře dr. Oskara Klingera bylo rozhodnuto, že 10. března odjede po představení nové vlády v parlamentu na čtrnáctidenní léčebnou kúru.
Nad ránem 10. března 1948 byl ministr zahraničních věcí Jan Masaryk nalezen mrtev pod oknem koupelny svého bytu v Černínském paláci, ve směru do nádvoří. Ve směru do Loretánského náměstí, kde je dodnes v Masarykově bytě souměrná druhá koupelna, se pod okny v prvním patře nalézá balkon, v nádvoří však žádný balkon není, jenom římsy. V koupelně byl nepořádek, otevřené okno nad radiátorem a rozházené polštáře z ložnice, z nichž jeden se nalézal přímo ve vypuštěné vaně.
Existují celkem tři teorie týkající se smrti: podle jedné šlo o vraždu (Masaryk byl z okna prostě vyhozen), podle druhé o sebevraždu (Masaryk z okna sám vyskočil) a podle třetí verze se Masaryk pokoušel po římse utéci ze svého bytu (kde se v tu chvíli prokazatelně pohybovali vetřelci) a z této římsy spadl.
Snímky byly pořízeny fotografy Kriminální ústředny, kteří se na místo činu dostavili v 7.38 hod. 10. března 1948. Jedním z nich byl Jaroslav Holoubek, který o tom dne 22. dubna 1968 podal následující svědectví:
„V roce 1948 jsem byl zařazen na bývalé Kriminální ústředně v Praze a pracoval jsem v oddělení diagnostiky – fotografie jako referent. Dne 10. března 1948 jsem přišel jako obvykle do zaměstnání kolem 7 hod. ráno a ihned po příchodu do zaměstnání jsem obdržel příkaz od vedoucího oddělení Jindřicha Smetany, abych okamžitě s potřebnými fotografickými potřebami odejel do Černínského paláce, kde údajně Jan Masaryk spáchal sebevraždu tím způsobem, že vyskočil z okna. Kolem 7,30 hod. jsem se dostavil na místo činu, kde jsem uviděl vedoucího Oblastní kriminální úřadovny Praha dr. Borkovce a podle jeho pokynů jsem nejdříve vyfotografoval mrtvolu Jana Masaryka na dvoře, aby mohla být – podle prohlášení dr. Borkovce – odstraněna dříve, než zaměstnanci začnou chodit do kanceláří. Pro značný odstup času si již nevzpomínám na zranění na těle Jana Masaryka a jako obvykle jsem jeho tělo vyfotografoval nejdříve z dálky, abych měl v záběru jak mrtvolu Jana Masaryka, tak otevřené okno jeho bytu a dále pak snímky zblízka ze všech stran. Ohledání mrtvoly jsem neprováděl.
Dále jsem odešel do bytu Jana Masaryka, kde jsem provedl několik snímků ložnice a koupelny, jak se zpravidla provádí při ohledání místa činu. Pamatuji se, že v této době se dostavil další orgán Kriminální ústředny Viktor Vichr, který měl provádět zajišťování stop. Podle jeho požadavků jsem ještě dodatečně vyfotografoval detailně otevřené okno koupelny tak, aby na snímku byly zřetelné stopy po řídké stolici. Po vyfotografování ložnice a koupelny jsem jako obvykle provedl náčrtek, přesně se na to však nepamatuji.
V průběhu fotografování přišel za mnou jeden orgán státní bezpečnosti, jehož jméno si již nepamatuji a prohlásil, že další vyšetřování přebírá státní bezpečnost. Od této doby mě orgán STB stále doprovázel a po skončení fotografování jsem s ním odejel do budovy ministerstva vnitra v Praze 7, kde mi odebral fotoaparát a vrátil mi ho asi za 0.30 hod. s poznámkou, že „je to dobré“. Fotoaparát mi byl vrácen bez filmu, fotografie jsem ani dodatečně neviděl a rovněž tak jsem jako obvykle v jiných případech nezhotovil dokumentační fotomapu. Z budovy ministerstva vnitra jsem se již na místo činu nevrátil.“
Pitevní nález potvrzuje, že smrt nastala těsně po dopadu, neboť v plicích bylo nalezeno trochu krve. Po dopadu snad mohl ještě dvakrát vdechnout. Smrt nastala přetržením srdečnice, zlomením páteře. Dále měl úplně rozdrcené pánevní kosti, přelomenou stydkou kost, zlomená žebra a vnitřnosti nesly stopy po vniknutí kostí. Paty a kotníkové klouby byly nalezeny úplně rozdrceny pádem na zem.
Ze zprávy Ústředny Státní bezpečnosti z 12. března 1948
