Jak jsme provedli hollywoodskou hvězdu Johna Hurta Prahou…

To vám takhle sedím v hospodě a jdu na záchod. Když se vracím, u výčepu stojí kamarád Kamil Tabačík s takovým starším pánem, který mluví anglicky.  Byl to John Hurt největší současný britský shakespearovský herec, kapitán Kane z Vetřelce, Ollivander z Harryho Pottera atd. atd. Nepoznali jsme ho. 

 
Tady se Johna ptám, jestli ho odněkud neznám. A on odpovídá, že je to možné - (Foto: Eugen Kukla)

Tady se Johna ptám, jestli ho odněkud neznám. A on odpovídá, že je to možné – (Foto: Eugen Kukla)

Což je zvláštní, protože Kamil mluví anglicky asi tak, jako mluvil můj děda rusky a ten uměl akorát říct: „Otěc skazal.“ Dáme se do řeči a zjistím, že je to sympatický muž. Tak mu po chvíli povídám: „Pojď si sednout k nám ke stolu.“ A on jde a objedná si červené víno, že prý pivo nepije. No co už. Povídáme si a Kamil se hlásí stále o slovo a říká: „Vy blbci, víte, kdo to je?“ Ale nikdo si ho nevšímá, protože řešíme světabolné věci – ty hospodské veledůležité.

John Hurt konejší Kamila Tabačíka, který herce jediný bezpečně poznal - (Foto: Eugen Kukla)

John Hurt konejší Kamila Tabačíka, který herce jediný bezpečně poznal – (Foto: Eugen Kukla)

Podívejte se na fotky: Když řeka ještě zamrzala

Pak se na to chlápka přeci jen podívám a přijde mi povědomý. Ptám se ho: „Já tě odněkud znám. Je to možné?“ On přitaká, jakože to možné je. Tak říkám: „Nehrál ty jsi v nějakém filmu?“ A on zase kývá hlavou. „Jak se jmenuješ?“, nesměle se táži. A on, že: „John Hurt“. Sakra John Hurt, přemýšlím. To jsem už někde slyšel. Teď už trochu nesměle se ptám: „Nehrál jsi ve Vetřelcovi?“ A John na to: „Jo, hrál. Vylezla mi ta příšera z břicha.“

John hrál snad ve všech filmech, na které si vzpomenete - v Harry Potterovi, Hellboyi, Vetřelci, Sloním muži, 1984 atd. atd. - (Foto: Eugen Kukla)

John hrál snad ve všech filmech, na které si vzpomenete – v Harry Potterovi, Hellboyi, Vetřelci, Sloním muži, 1984 atd. atd. – (Foto: Eugen Kukla)

A vyhrnuje košili, kde má na břiše ohromnou jizvu. Všichni jsme u stolu zmlkli a zíráme na tu jizvu. Kroutíme hlavou a Kamil se ptá: „To z tebe ta příšera fakt vylezla?“ A John se směje a říká, že ne, ale že když tu jizvu ukazoval holkám, tak na ní docela braly. Je to kapitán Kane z Vetřelce!  Začínám rychle pod stolem googlovat a zjišťuji, že John hrál snad úplně ve všech filmech, které kdy byly natočené. Třeba byl Olivander v Harry Potterovi, hrál v Hellboyi, v Indiana Jonesovi, byl sloní muž ve Sloním muži od Davida Lynche, hrál Caligulu v seriálu Já, Claudius, Krále Leara v Králi Learovi atd. atd.

A pak vyhrnul košili a ukázal nám jizvu, ze které vylezl Vetřelec kapitánovi Kaneovi

A pak vyhrnul košili a ukázal nám jizvu, ze které vylezl Vetřelec kapitánovi Kaneovi – (Foto: Eugen Kukla)

No dobrá, dáme se teda do řeči a samozřejmě se ptáme, co tady jako dělá. A on že tady točí film Seolgug Yeolcha s korejským režisérem  Joon-ho Bongem. A pak už si povídáme o Praze a John se svěřuje, že je z toho města úplně nadšený a že se mu moc líbí.

Bavíme se s Johnem Hurtem o Praze a sjednáváme obchod. On přijde do televize na rozhovor a my ho s Eugenem Kuklou provedeme po Praze

Bavíme se s Johnem Hurtem o Praze a sjednáváme obchod. On přijde do televize na rozhovor a my ho s Eugenem Kuklou provedeme po Praze – (Foto: Eugen Kukla)

Ukazuji mu obrázky pražského slunovratu a vůbec mu říkám nějaké věci o Praze. Zajímají ho převelice. Pak jsem si vzpomněl, že dělám v televizi a že by bylo fajn s Johnem udělat rozhovor. Tak se ho ptám, jestli by to šlo a on povídá, že jo a že kdy.  Tak mu říkám, že zítra v devět večer. John souhlasil a řekl, že chce jako honorář, abychom ho provedli s kamarádem Eugenem Kuklou po Praze. To jsem zase souhlasil já. Bylo ujednáno.

John Hurt přišel do televize udělat rozhovor s Luďkem Staňkem. Eugen Kukla překladal - ´(Foto: David Černý)

John Hurt přišel do televize udělat rozhovor s Luďkem Staňkem. Eugen Kukla překladal – ´(Foto: David Černý)

Druhý den přijel John do televize. Seděli jsme v maskérně a povídáme si. A on se mě najednou ptá, kdy se bude ten pořad vysílat. Tak jsem ho ujistil, že půjde živě a že začíná za pět minut. Pozdvihl obočí a řekl: „To je fajn. Mám pocit, že mám ve smlouvě zakázáno v době natáčení dělat živé rozhovory. A směje se od ucha k uchu.“ Pak už šel do studia. Luděk Staněk se ho ptal na věci od filmu a Eugen to celé překládal. Hezké to bylo. Když rozhovor skončil, jeli jsme do hospody domluvit detaily našeho plnění.

Den po televizním vystoupení jsme se sešli v hospodě a domluvili procházku - (Foto: Eugen Kukla)

Den po televizním vystoupení jsme se sešli v hospodě a domluvili procházku – (Foto: Eugen Kukla)

Sešli jsme se v hospodě Konvikt jako prvního večera. A šli jsme nejdříve ke kostelu svatého Martina ve zdi. Johnovi jsem vysvětlil, že vlastně stojíme na konci původní staré Prahy. A že kostelu se říká ve zdi, protože jeho zdi byly součástí staroměstského opevnění. Vrátili jsme se do Bartolomějské, kde jsme krátce promluvili o sběrných surovinách Bohumila Hrabala. Stavili jsme se v Ponrepu, kde John Hurt kvitoval s povděkem pozoruhodný program biografu.

Stavil jsme se v Ponrepu. Kde John Hurt kvitoval s povděkem, jaké že filmy mají na programu

Stavil jsme se v Ponrepu. Kde John Hurt kvitoval s povděkem, jaké že filmy mají na programu – (Foto: Eugen Kukla)

Hned naproti v Bartolomějské 4 je ve dvoře policejní stanice ukrytá věž ze staroměstského opevnění. Je to vlastně jeden z malá pozůstatků hradeb Starého Města. O dva dvory stojí ještě věž jedna. Sem tam se ještě najdou kusy zdiva, ale už toho moc z původních hradeb nezbylo.

Tam vzadu, na přísně střeženém policejním dvorku se skrývá zapomenutá hradební věž ze 13. století! - (Foto: Eugen Kukla)

Tam vzadu, na přísně střeženém policejním dvorku se skrývá zapomenutá hradební věž ze 13. století! – (Foto: Eugen Kukla)

Díky laskavé paní vrátné jsme nakonec pronikli. Ale pššš! A jen nakrátko. A videokamera se musí vypnout. - (Foto: Eugen Kukla)

Díky laskavé paní vrátné jsme nakonec pronikli. Ale pššš! A jen nakrátko. A videokamera se musí vypnout. – (Foto: Eugen Kukla)

To je naše věž, která dříve bránila naše město. Dnes jí pomáhají a chrání stovky policistů z Bartolomějské ulice. Aby se jí nic nestalo, Johne, rozumíš? - (Foto: Eugen Kukla)

To je naše věž, která dříve bránila naše město. Dnes jí pomáhají a chrání stovky policistů z Bartolomějské ulice. Aby se jí nic nestalo, Johne, rozumíš? – (Foto: Eugen Kukla)

Johnovi bylo povoleno podívat se na věž. I bez služebního průkazu! Mission Tower accomplished! - (Foto: Eugen Kukla)

Johnovi bylo povoleno podívat se na věž. I bez služebního průkazu! Mission Tower accomplished! – (Foto: Eugen Kukla)

Tak to je ta hodná, ale vystrašená paní, která nás doprostřed policiatury nakonec vpustila. Použil jsem tuto techniku - ztišil jsem hlad a šeptám jí do ucha: máme tady kamaráda z Anglie. On má nějakou pro nás nepochopitelnou slabost pro věže a nemohla byste. A ona, že to nejde, že tam má šéfa a tvářila se, že je to tuplovanej kruťák. Tak jsem musel s pravdou ven. Povídám: von je to ten Ollivander, kterej Harrymu vybral tu hůlku z cesmínového dřeva s jádrem z ocasního pera ptáka fénixe. A pak řekla: tak ale rychle a netočte. A když jsme po chvíli opustili nebezpečný dvůr, třásla se strachy a šeptem mi sdělila: "Bála jsem se, aby sem v tu chvíli eskorta nedovezla nějakého lumpa." - (Foto: Eugen Kukla)

Tak to je ta hodná, ale vystrašená paní, která nás doprostřed policiatury nakonec vpustila. Použil jsem tuto techniku – ztišil jsem hlas a šeptám jí do ucha: „Máme tady kamaráda z Anglie. On má nějakou pro nás nepochopitelnou slabost pro věže a nemohla byste…“ A ona, že to nejde, že tam má šéfa a tvářila se, že je to tuplovanej kruťák. Tak jsem musel s pravdou ven. Povídám: „on je to ten Ollivander, který Harrymu vybral tu hůlku z cesmínového dřeva s jádrem z ocasního pera ptáka fénixe.“ A pak řekla: „tak ale rychle a netočte.“ A když jsme po chvíli opustili nebezpečný dvůr, třásla se strachy a šeptem mi sdělila: „Bála jsem se, aby sem v tu chvíli eskorta nedovezla nějakého lumpa.“ – (Foto: Eugen Kukla)

Za rohem jsme se stavil u rotundy svatého Kříže, kde Eugen Johnovi vypověděl historii záchrany této stavby, když malíři bratři Mánesové udělali sbírku, aby od developera v 19. století vykoupil za drahé peníze čtverec země, na kterém kostelík stojí a tak ho zachránili.

A tady Eugen Kukla Johnovi vykládá, že tuhle rotundu zachránil Mánes se svým bráchou, který uspořádali sbírku a koupil za hrozný peníze ten čtvereček země, na kterém ta rotunda stojí, protože tam někdo chtěl postavit nějakej moc zajímavej barák. - (Foto: Eugen Kukla)

A tady Eugen Kukla Johnovi vykládá, že tuhle rotundu zachránil Mánes se svým bráchou, který uspořádali sbírku a koupil za hrozný peníze ten čtvereček země, na kterém ta rotunda stojí, protože tam někdo chtěl postavit nějaký moc zajímavý barák. – (Foto: Eugen Kukla)

Pak jsme se šli podívat ke svatému Jiljí – gotické chloubě Starého Města. Pověděl jsem Johnovi o sedmi schodech do kostela, které byly postaveny po velké povodni 1890, aby při další velké vodě do chrámu nenatekla voda. Podle výše schodů se dá tak ještě dnes usuzovat, kolik bylo v Husově ulici tenkrát vody.

To jsme v kostele svatého Jiljí. Zajímavé je to, že v tomhle kostele zvýšili podlahu a ke dveřím udělali sedm schodů. Předělali to tak hned po povodni v roce 1890, kdy voda vstoupila jako velká voda do kostela. - (Foto: Eugen Kukla)

To jsme v kostele svatého Jiljí. Zajímavé je to, že v tomhle kostele zvýšili podlahu a ke dveřím udělali sedm schodů. Předělali to tak hned po povodni v roce 1890, kdy velkávoda vstoupila do kostela. – (Foto: Eugen Kukla)

Pak na nás vykoukl kostel svaté Anny – dnes Pražská křižovatka, který vykoupila a dala spravit nadace Václava Havla. Tuto překrásnou budovu tak vlastně zachránila před blížící se zkázou. Povídali jsme si s Johnem o Václavu Havlovi, o jeho pohřbu, která od svaté Anny vyšel. Johna Hurta to zajímalo převelice.

Podívejte se na fotografie z pohřbu Václava Havla od Jaromíra Chalabaly
"A tenhle kostel, Johne, bolševici málem zahubili. Udělali z něj skladiště Národního divadla a vypadalo to, že nenávratně zmizí. Protože vlastně stojí ve dvoře, nikdo ani moc nevěděl, že tady stojí. Václav Havel se pak zasloužil o to, aby svatá Anna nepadla. Odsud pak šel pohřební průvod lidí, kteří se s ním chtěli rozloučit. Ve chvíli, kdy rakev vjela do Hradu, začal oficiální státní funus a tak jsme šli do Konviktu..." - (Foto: Eugen Kukla)

„A tenhle kostel, Johne, bolševici málem zahubili. Udělali z něj skladiště Národního divadla a vypadalo to, že nenávratně zmizí. Protože vlastně stojí ve dvoře, nikdo ani moc nevěděl, že tady stojí. Václav Havel se pak zasloužil o to, aby svatá Anna nepadla. Odsud pak šel pohřební průvod lidí, kteří se s ním chtěli rozloučit. Ve chvíli, kdy rakev vjela do Hradu, začal oficiální státní funus a my jsme šli do Konviktu…“ – (Foto: Eugen Kukla)

A když už jsme byli tady a povídali si o Havlovi, vykouklo na nás skrz průjezd Divadlo Na Zábradlí. Šli jsme se podívat dovnitř a já jsem herci vykládal, jak v divadle Václav Havel začínal, jak tam dělal kulisáka a napsal pro to divadlo své první hry.

John Hurt poprvé vstupuje na jeviště Divadla Na zábradlí. Může za to samozřejmě Václav Havel, protože, ta skutečnost, že tady dělal toho kulisáka na Johna zapůsobila takřka mysticky. No upřímně řečeno, taky se mi oko zalesklo. - (Foto: Eugen Kukla)

John Hurt poprvé vstupuje na jeviště Divadla Na zábradlí. Může za to samozřejmě Václav Havel, protože, ta skutečnost, že tady dělal toho kulisáka na Johna zapůsobila takřka mysticky. No, upřímně řečeno, taky se mi oko zalesklo. – (Foto: Eugen Kukla)

Poprosil jsme servírku v divadelní kavárně, jestli by nás pustila na chvíli na jeviště. Nejprve odmítla a když přišli kulisáci, tak svolila. Šli jsme dovnitř a pořád si povídali o Havlovi.

John byl Na zábradlí celkem dojatý. Václav Havel ho fakt zajímal. Bavili jsme se o tom jestli byl politicky na levy nebo na pravym křídle. Říkal jsem mu, že jsem v rádiu připravoval takovej archviní pořad a jednou jsem tam našel Havlovy odpovědi na 33 otázek Marcela Prousta - to jsou takový jakože otázky - jakou máte rádi kytku, čím byste chtěl být, kdybyste nebyl tím, čím jste a tak. Já to poslouchal tak v roce 1997 a říkal jsem si, že mi přijde, že kdyby mu ty otázky někdo položil znova, tak by asi odpovídal úplně stejně. A to přesto, že v tom roce 1969 byl kulisák a o těch 28 let pozdějc byl preziedentem republiky. Nakonec jsme se shodli, že Havel je na Havlově křídle politického spektra. - (Foto: Eugen Kukla)

John byl Na zábradlí celkem dojatý. Václav Havel ho fakt zajímal. Bavili jsme se o tom jestli byl politicky na levém nebo na pravém křídle. Říkal jsem mu, že jsem v rádiu připravoval takový archivní pořad a jednou jsem tam našel Havlovy odpovědi na 33 otázek Marcela Prousta – to jsou takové jakože otázky – jakou máte rádi kytku, čím byste chtěl být, kdybyste nebyl tím, čím jste a tak. Já to poslouchal tak v roce 1997 a říkal jsem si, že mi přijde, že kdyby mu ty otázky někdo položil znova, tak by asi odpovídal úplně stejně. A to přesto, že v tom roce 1969 byl kulisák a o těch 28 let později byl prezidentem republiky. Nakonec jsme se shodli, že Havel je na Havlově křídle politického spektra. – (Foto: Eugen Kukla)

Nenápadně jsem vylezl na pódium už s jasným záměrem. A nemýlil jsme se John Hurt vystoupil za mnou, což logicky vedlo k mé prosbě, jestli by něco nezahrál, když už stojí na jevišti. John Hurt svolil a tak jsme tři diváci sledovali, jak největší britský shakespearovský herec současnosti na jevišti Divadla na Zábradlí deklamuje Jabberwocky (Žvahlava) z Alenky v říši divů.

‚Twas brillig, and the slithy toves
Did gyre and gimble in the wabe;
All mimsy were the borogoves,
And the mome raths outgrabe.

‚Beware the Jabberwock, my son!
The jaws that bite, the claws that catch!
Beware the Jubjub bird, and shun
The frumious Bandersnatch!‘

Mé laskavé režijní vedení Johna Hurta před jeho první vystoupením v Divadle Na zábradlí. Snad ani nepřekvapí, že záměr John pochopil dokonale... Děkujeme i službukonající servírce divadelní kavárny, která s nekonečným nasazením sehnala klíče od sálu a poprosila kulisáky, ať nad jevištěm rozsvítí... - (Foto: Eugen Kukla)

Mé laskavé režijní vedení Johna Hurta před jeho první vystoupením v Divadle Na zábradlí. Snad ani nepřekvapí, že záměr John pochopil dokonale… Děkujeme i službukonající servírce divadelní kavárny, která s nekonečným nasazením sehnala klíče od sálu a poprosila kulisáky, ať nad jevištěm rozsvítí… – (Foto: Eugen Kukla)

Pak jsme se šli podívat na Křižovnické náměstí, kde jsme si pověděli o svatováclavském sloupu, který dali stranou, aby nepřekážel. K tomu jsem Johnovi řekl, že ten sloup uprostřed cesty stále právě proto, aby překážel. Každý se tak musel českému patronovi svatému Václavovi vyhnout a vzdát tak jemu i celému království hold. Teď ten sloup stojí na rohu kostela, kde nepřekáží a skoro nikdo o něm neví.

A tady Johnovi ukazuju, co všechno je na Staroměstské mostecké věži. Dole v patře měsíčním je nad triumfálním obloukem věže 28 lunet jako kolik dní je mezi úplňky a nad tím jsou erby všech zemí, kterým vládli Lucemburkové v době, kdy tu věž postavili. No je to pěknej zvěřinec na těch erbech povídám - samej lev, orlice a tamhle dokonce leží nějakej medvěd. V Prostředním patře - takzvaném zemském jsou Karel IV jeho syn Václav a nad tím jeden ze zemských patronů a hlavně patron katedrály svatý Vít. A ve hvězdné sféře jsou další patroni svatý Zikmund a Vojtěch. A ještě na boku tý věže stavitel Petr Parléř nechal vytesat SIGNATESIGNATEMERE METANGISETANGIS, což znamená Zaznamenej si, zaznamenej a střez se, dotkneš-li se mě, zahyneš. V latině je to jako u KOBYLA MÁ MALÝ BOK - že se to čte vodpředu i vodzadu stejně... No prostě taková formule, která odhání zlé démony, což se samozřejmě hodí... - (Foto: Eugen Kukla)

A tady Johnovi ukazuju, co všechno je na Staroměstské mostecké věži. Dole v patře měsíčním je nad triumfálním obloukem věže 28 lunet jako kolik dní je mezi úplňky a nad tím jsou erby všech zemí, kterým vládli Lucemburkové v době, kdy tu věž postavili. No je to pěknej zvěřinec na těch erbech povídám – samej lev, orlice a tamhle dokonce leží nějakej medvěd. V Prostředním patře – takzvaném zemském jsou Karel IV jeho syn Václav a nad tím jeden ze zemských patronů a hlavně patron katedrály svatý Vít. A ve hvězdné sféře jsou další patroni svatý Zikmund a Vojtěch. A ještě na boku tý věže stavitel Petr Parléř nechal vytesat SIGNATESIGNATEMERE METANGISETANGIS, což znamená Zaznamenej si, zaznamenej a střez se, dotkneš-li se mě, zahyneš. V latině je to jako u KOBYLA MÁ MALÝ BOK – že se to čte vodpředu i vodzadu stejně… No prostě taková formule, která odhání zlé démony, což se samozřejmě hodí… – (Foto: Eugen Kukla)

Čtěte také: 6 tajemství Karlova mostu – díl 1. – Mostecká věž

Pak jsme prošli přes Mariánské náměstí na Staroměstské, kde jsme celou procházku zakončili na místě, kde stával Mariánský sloup. Pověděli jsme si, že poledník, který je na náměstí, je vlastně pomník neexistujícího stínu od sloupu, který na náměstí není. Když tam ještě sloup stával, tak ve chvíli, kdy stín sloupu zakryl poledník, tak se na šancích střílelo poledne.

Cestu jsem zakončili na místě, kde stával Mariánský sloup. Ukázal jsem Johnovi poledník, který je pomníkem bývalého stínu Mariánského sloupu - (Foto: Eugen Kukla)

Cestu jsem zakončili na místě, kde stával Mariánský sloup. Ukázal jsem Johnovi poledník, který je pomníkem bývalého stínu Mariánského sloupu – (Foto: Eugen Kukla)

No a nakonec nám John Hurt večer přednesl svojí báseň, kterou napsal o našem setkání v Praze.

I don,t speak a word of it
I don,t recognize a sound
other than every sound
I don,t recognize a face
other than every face
separate but oddly not alone
not a note out of place
I feel safe
I know it
from afar
from before
and yet i am the only one out of place,
not the kid in the corner any more
but the old guy with a glass of wine
amid of forest of fabulously
disinterested but passionate deers (beers?)
I am so full of laughter
I am the anachronism

„I wrote that first right after I came in, that,s what I feel about it“ (J.H.)

 

 

12 komentáře

Napsat komentář