Tip na výlet. Sedněte do 22! Uvidíte v Praze vše podstatné

V ne každém městě najdete tak výstižně, blízko u sebe a na jediné trase linky městské hromadné dopravy ty největší skvosty státu a největší cennosti města tak jako v Praze. V tomto případě nám k tomu napomáhá linka tramvaje 22, na které nasedáme na konečné stanici Bílá hora a necháme svoje oči i duši proniknout do hloubi historie, památek, přírody a dalších důležitých bodů cestovního ruchu. Tato linka a její část by mohla být typickým produktem cestovních kanceláří specializující se na krátkodobý cestovní ruch, aneb jak se budete moci v následujících řádcích přesvědčit, linka 22 zaujme turisty všech národností a vlastností.

Mám fyzické postižení, bloudím Prahou a miluju ji
Martina Malá

Marta Small

Letohrádek Hvězda – při návštěvě obory nelze tuto historickou stavbu vynechat ani pohledem ani návštěvou. Nikde jinde v Praze se turistům nenaskytne tak romantický pohled na historickou stavbu. Tuto atypickou stavbu, která našla své místo právě uprostřed této přírodní památky, obory Hvězda, dal v letech1555-1556 postavit místodržitel arcivévoda Ferdinand Tyrolský. Jedná se o stavbu renesanční a tak zde můžeme potkat návštěvníky, kteří kompletují svojí sbírku renesančních staveb české metropole. Další možným návštěvníkem může být i potulný Ital, který zde bude mít možnost vidět přízemní klenby opatřeny štukovou výzdobou, považovanou za jednu z nejkrásnějších výtvorů italských renesančních štukatérů ve střední Evropě. V interiéru se dále nacházejí klenby znázorňující mytologické a římské příběhy a bohy, nebo původní renesanční krby. Stavba je vícepodlažní. Ve druhém patře se nachází velký sál neboli hodovna. Letohrádek je také výborným výstavním místem, což dokládá stálé expozice Muzea Aloise Jiráska a Mikoláše Alše. Letohrádek si můžete prohlédnout samostatně za zhruba 50 minut a téměř symbolické vstupné do 50Kč. Otevřeno je v létě od 10-18hod. v zimě o hodinu méně. V pondělí je zavírací den. Tramvajové spojení s linkou 22 je stejné jako u obory Hvězda, která pro nás bude opět nejbližší zastávkou.

Letohrádek Hvězda - Foto: Martik

Letohrádek Hvězda – Foto: Martik

Když na Karlův most napadne první sníh

Břevnovský klášter – Myslím si, že téměř každý turista v Praze je orientován pouze na srdce města, jenže tak se velice ošidí o další zajímavá místa, zejména přírodního charakteru, která jsou v našem případě na okrajích linky číslo 22, se kterou nyní putujeme. Jednou z posledních zahrad na naší lince, o které se zmíním, je Břevnovská zahrada. Nachází se v stejnojmenné městské části Praha – Břevnov, a její známosti přidává Břevnovský klášter. Domorodci jí znají také pod názvem Markétská zahrada. Rozlehlá zahrada leží v Markétské ulici č. 23 a je součástí klášterního komplexu benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Břevnově na Praze 6. Zahrada je ve svahu v různých výškových úrovních. Díky těmto několika úrovním je velmi přehledná a z té nejvyšší můžete vidět téměř celou plochu zahrady. Také díky vytrvalé a svědomité péči je stále krásná a čistě upravená. V hlavní části zahrady je oranžerie, ze které zbyly více méně trosky, ale i tak je mimořádná svou historickou hodnotou. V zahradě je ale také ovocný sad nebo barokní pavilon. Nesmíme opomenout ani soustavu hornických štol a zbytky skleníků. Tato zahrada je jedno z nejvíce navštěvovaných míst a to díky své kráse, tajuplnosti a rozmanitosti. Do této krásné zahrady se dostanete s naší linkou 22, a to do zastávky Břevnovský klášter a odsud zhruba 5 minut pěšky.

Jak donutit přeparkovat Pavla Béma. Vytrubte ho! Podívejte se na video…
Svatá Markéta v Břevnovském klášteře - Foto: Martik

Svatá Markéta v Břevnovském klášteře – Foto: Martik

Strahovský klášter – turista, který má velký zájem o poutní místa v oblasti klášterů, se zde velice pokochá. V rozmezí 6 zastávek naší linky 22 se přesuneme z jednoho kláštera ke druhému.  Strahovský klášter představuje jednu z nejvýznamnějších památek celé České republiky. Klášter byl obnoven po roce 1990 a je jedním z největších turistických lákadel v Praze, už jen díky své podstatě. Sídlí zde jednak Památník národního písemnictví, jednak je zde také slavná Strahovská knihovna a obrazárna. Součástí je i Bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Klášter založil roku 1140 Vladislav II. na popud olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka a dostal nové jméno Sion. Roku 1143 sem přišli premonstrátští mniši z westfálského Steinfeldu. Kamenný kostel a klášter byl poté vystaven v období druhé poloviny 12. století, roku 1178 zde byl pohřben král Vladislav II. a po úpravách byl kostel podruhé vysvěcen roku 1182. Například britští turisté ocení skutečnost, že je zde všechno a že se zde dá strávit opravdu celý den včetně občerstvení, nákupu suvenýrů, ale i například ubytování.

Velice vhodné je, že strahovský klášter má velice přehledné webové stránky. Pokud chcete své děti zasvětit do tajemství, jak trávili lidé volný čas v dávných dobách bez internetu a médií, je Vám k dispozici Strahovská knihovna – ta je jednou z nejcennějších a nejlépe zachovaných historických knihoven nejen v ČR. Uchovává něco málo přes 200 tisíc knih, z toho přes 3000 rukopisů a 1500 prvotisků, uložených ve zvláštním depozitáři. Knihovnu tvoří dva sály, Teologický a větší Filosofický a spojovací chodby mezi nimi. Pokračování dětského výkladu spojte s tím, že neexistovala kina, a tak se nejen mládež chodila bavit například do obrazáren. A právě tahle je vizitkou po staletí kvalitní historie a kultury. Strahovská obrazárna nyní obsahuje půldruhého tisíce maleb představující výběr části nejkvalitnějších obrazů z časového rozmezí 14. až 19. stol. Současná expozice je výběrem tematických celků, jež jsou ve strahovské sbírce obsaženy. Sbírka je zasazena do stálé expozice a tak si ji můžou všichni bezproblémově prohlédnout. Do romantické basiliky budou chtít určitě nahlédnout i italští turisté, kteří za to vděčí arch. A. Luraghovi, který se proslavil tímto dílem. Basilika z druhé poloviny 12. století byla goticky přestavována po požáru v roce 1258. Zároveň byla k severní boční lodi přistavěna kaple zasvěcená původně sv. Voršile, dnes sv. Norbertovi. Do kláštera se dostaneme pěšky ze zastávky.

Poklady Karlova mostu. Potápěči je hledali u mostu na dně řeky

Pražský hrad – bezpochyby největší a nejznámější turistické místo nejen v Praze. Pražský hrad už odedávna plní mnoho funkcí. Sídlili zde čeští králové, nyní i prezidenti. Jedná se také o odvěký symbol státu. Místo královských korunovací, a místo pohřbů. Místo uschování korunovačních klenotů a významných historických dokumentů. Zde se podepisují významné světové smlouvy, zde se stanovují nařízení prezidenta republiky. Pravděpodobně byl založen okolo roku 880 knížetem Bořivojem. Dnes je to jeden z největších hradních komplexů světa a všímá si ho jak Guinessova kniha rekordů, tak i kulturní a přírodní dědictví UNESCO. Právě tu v samém srdci metropole se můžete kochat rozsáhlým souborem paláců církevních staveb, architektonických skvostů od románského stylu až po sloh gotický. Na 4 hlavních nádvořích se setkáte s mnoha restauracemi, muzei, ale i vyhlídkami, nebo budete mít možnost nahlédnout do útrob hradu či kostelů a hlavního chrámu a posléze si odpočinout na lavičce jedné z mnoha hradních zahrad. A ani nebudete v tu chvíli vědět, že sedíte v nejrušnějším koutku České republiky a metropole.

V dnešní době jsou historické objekty Pražského hradu ve správě Kanceláře prezidenta republiky. Naše linka 22 je velice dobrá pro výhled na Pražský hrad a pro nejkratší cestu na hrad. Vystoupíte-li na zastávkách Malostranské náměstí, Malostranská, Pražský hrad, Pohořelec, pouhým okem spatříte tuto naší českou chloubu. Místa, na která bychom měli na Pražském hradě zavítat, určitě patří největší turistický cíl chrám sv. Víta, dále pak Královská zahrada, nyní uzavřená Zlatá ulička, nebo například i krásný výhled na Prahu před 1. nádvořím. Zájem o návštěvu mají zejména velké skupiny z Číny a Japonska, vidět zde můžeme i ruské komunity a opomenout nesmíme například ani Italy či Brity. Celkově je zde k vidění mnohem více národností.  Pražský hrad a přilehlé objekty a součásti mají své vstupné a svojí zvláštní otevírací dobu, proto je vhodné před návštěvou informovat se na dobře zpracovaných internetových stránkách, nebo přímo v jednom z pražských informačních center. Za pozornost stojí lákavá nabídka, která každý rok zajímá tisíce lidí, a sice Den otevřených dveří reprezentačních prostor pražského hradu, uspořádaný pod záštitou první dámy a správy Pražského hradu. Akce se koná zhruba 2x do roka při příležitosti státních svátků.

Kdo si ještě dnes vzpomene, že kopec, na kterém stojí Pražský hrad, se nazývá Žiži - (Foto: Karel Dobeš)

Kdo si ještě dnes vzpomene, že kopec, na kterém stojí Pražský hrad, se nazývá Žiži – (Foto: Karel Dobeš)

Letohrádek Belveder – tak jako každý turista z Moravy či z Anglie má svojí víkendovou chalupu, chtěl mít i Ferdinand I. se svou manželkou něco podobného. Jako výsledek vznikl právě tento romantický renesanční letohrádek uprostřed Královské zahrady. V roce 1538 se daly hlavy mnoha italských architektů dohromady a začala vznikat tato půvabná stavba. Jedná se o jednu z prvních renesančních staveb u nás a novinka to byla i pro Italy, kteří si zde velice rádi udělají památeční foto. Architektonicky je budova postavena v stylu villa suburbana česky letohrádek. Budova je dvoupodlažního obdélníkového charakteru s arkádovým ochozem neseným jónskými sloupy. Zajímavostí je, že zde také párkrát pobyl astronom Tycho Brahe a za vlády Josefa II. zde byly poškozeny interiéry budovy. I tuto budovu postihl požár, ovšem ve velice malém rozsahu, nyní se konají v interiérech nejrůznější výstavy, které určitě oslní hlavně italskou klientelu a významný je i pro prezidenta republiky, jakožto působiště jeho kanceláře. I tato budova má samostatnou zastávku tramvaje 22 v těsné blízkosti.

Ožral se jak jetel a stoupnul si do hokejové brány. Video dobývá svět
Belveder  - Foto: Martik

Belveder – Foto: Martik

Malostranské náměstí – pro mě jedno z nejlepších a nejútulnějších míst v Praze, součást Královské cesty a centrem Malé Strany. Zajímavým poznatkem z minulosti je ten, že se prý jedná o dvě náměstí oddělených blokem domů a kostelem. Pro turisty je to ale další zastávka na jejich velkolepé cestě historií Prahy. Na toto místo by si samotní turisté měli vyčlenit alespoň půl dne, který zde stráví. První a nejhlavnější dominantou je chrám sv. Mikuláše, který uspokojí touhy a přání mnoha věřících i turistických návštěvníků. Krásnou kulisu náměstí tvoří již od roku 1756, kdy jej vystavěli architekti Kryštof a Kilián Dienzenhoferové a Anselmo Lurago. V interiéru nesmíme zapomenout ani na F. X. Balka, autora fresek a sochy svatého Mikuláše na hlavním oltáři od I. F. Platzera. Velice významná je také kopule. Ve vnitřku kostela jsou vidět honosné fresky, výzdoby, sochy … je zde také určitý počet zasvěcených kaplí a chrám má i druhé podlaží, které přináší ještě lepší výhled na stropní malby. Chrám potěší zejména turisty zajímající se o nové baroko, ve kterém byl chrám postaven. Na konci minulého století byl kostel renovován. Navštívit můžete i přilehlou kostelní vyhlídku. Otevírací doba je v sezoně od 9.00 až do 17.00 mimo sezonu od 9.00 do 16.00.

Oko turisty určitě nepřehlédne ani novou budovu Malostranské besedy, která prošla v minulých letech rozsáhlou rekonstrukcí. Dostala nový plášť, nové zvony a těší se na statut kulturního centra Malé Strany. Už v minulosti měla úlohu Malostranské radnice. U předchozího chrámu se jednalo o nové baroko, nyní si na své přijdou vyznavači pozdní renesance. Zejména pro turisty ze zahraničí to je a bude dobrou zastávkou a poznáním kvalitní české výtvarné produkce prostřednictvím výstav českých malířů. Abychom neoklamali ani domácí turisty, připomeňme, že Malostranské náměstí je i filmovým plátnem. Jen pár desítek kroků udělejme z Malostranské besedy a dejme hlavu vzhůru. Na samém vrcholu rohového domu ulice, která vede ke Karlovu mostu, se tyčí obyčejně neobyčejný dům, kde se v horní věži točil velice známý český film Kolja se Zdeňkem Svěrákem. Pro české studenty a turisty zajímající se o Univerzitu Karlovu je zde také jeden tahák. Na náměstí totiž stojí též budova Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. I další seskupení staveb je vhodným cílem turistova fotoaparátu, zejména díky nazdobenosti a půvabu. Za pozornost ještě stojí například restaurace Profesní dům nebo Grömlingovský palác. Tímto místem bychom naše putování na malebném náměstí zakončili. S naší linkou 22 je spojení velice kvalitní, jelikož Malostranské náměstí má svojí vlastní zastávku MHD, na které staví i naše linka 22, jinak další spojení je též mini busem, který jezdí k Nemocnici sv. Anny a míjí tak malebná pražská zákoutí a okolí amerického velvyslanectví.

Neuvěřitelné snímky venkovské Prahy. Holešovice, Dejvice, Braník…
Kostel svatého Mikuláše na Malostranském náměstí

Kostel svatého Mikuláše na Malostranském náměstí

Valdštejnská zahrada – byla první barokní zahradou Praze a dodnes se nachází v těsném sousedství Valdštejnského paláce. Samotná zahrada je dnes velkým barokním, přírodním a uměleckým skvostem. Můžeme zde vidět krásné květinové záhony lemované stříhanými vždyzelenými keři, fíkovnu a oranžérii, vodní plochu s fontánou, a také sallu terenu s nástropními freskami a umělou krápníkovou jeskyni. Turisty je to vítané místo zejména z důvodu nečekaného zážitku, že i v samém srdci města může existovat troška zeleně. Zejména italští turisté uvítají, že se na výstavbě a návrhu této monumentální přírodní stavby podíleli italští architekti, jakými jsou např. Andrea Spezza, či Giovanni Pieroni. Nejlépe se do zahrady dostanete, když vystoupíte z tramvaje linky 22 na zastávce Malostranská směr Bílá hora a půjdete zhruba 300 m směrem, ze kterého jste přijeli tramvají.

Skrytá krása Hlavního nádraží! Podívejte se na tu velkolepou stavbu
Valdštejnská zahrada - Foto: Martik

Valdštejnská zahrada – Foto: Martik

Petřín – už odedávna se toto místo spojuje s pojmem láska. Někdo jezdí do Paříže, jiný zase do Prahy na Petřín. Krásy Petřína jsou vidět i v literární i hudební tvorbě mnoha českých významných umělců, tvůrců a zpěváků. Pro samotné Pražany je to zase místo oázy ticha a odpočinku. Pokud do Prahy zavítá nějaký návštěvník z jihu, kterému se stýská po opalování se zejména v letních měsících, i tomu právě Petřín vyhoví. Petřín je součástí každého výhledu na Prahu, a poznáme ho díky technické stavbě nesoucí název Petřínská rozhledna. Pokud nejste zrovna na nějaké vyhlídce, tak se k Petřínu dostanete třeba zrovna s naší linkou 22. Pro Petřín je zřízená zastávka Újezd. Odsud se návštěvníci na samý vrchol dostanou buď krásnou nostalgickou lanovou dráhou, nebo pro sportovně založené jedince má Petřín překrásné stezky, kterými se krásnou procházkou dostanete až na samý vrchol, kde je vhodné strávit nejméně jedno odpoledne. A proč? Právě z Petřínské rozhledny je totiž ten nejkrásnější výhled na Prahu, pokud se chcete podívat na své podoby z jiného úhlu, měli byste zavítat do petřínského bludiště, ve kterém se určitě přesvědčíte o Vaší dokonalé postavě. Pokud věříte hvězdám, a počkáte si do večera, neměli byste zapomenout na Štefánikovu hvězdárnu. A pokud ani ta vás neuchvátí, tak máte jedinečnou možnost navštívit botanickou zahradu zdarma v podání Petřínského sadu, který se v letních a jarních měsících promění v jedno velké přírodní bludiště plné voňavých, barevných květin a dřevin. Petřín je zkrátka pro všechny návštěvníky vhodným cílem.

U Synkáče bydlí prase v činžáku. Podívejte se na video, jak jde domů

Samotná historie kopce se nese v jeho názvu, který Petřín získal díky kronikáři Kosmovi, který se nechal inspirovat latinským názvem pro horu – petra, a právě tak vznikl název Petřín. Nebýt opuky z Petřína, tak by nebylo postaveno ani množství památek. Dále je známo, že Petřín sloužil také jako popraviště Slavníkovců. Exkurzi po Petříně bychom měli obohatit o zastavení u mnoha zdejších pomníků. Poklonit se zde můžeme samotnému Jaroslavu Vrchlickému, Milanu Rastislavu Štefánikovi, Janu Nerudovi, nebo K.H.Máchovi.

Petřínská rozhledna z výšky. Takhle jste ji ještě neviděli

Poté už nás čeká například stoupání po 229 schodech na samý vrchol sestry Eifellovy věže, která leží v samém srdci metropole Praha. Naše Petřínská rozhledna je o 2 roky mladší než ta pařížská. Za odměnu za výstup se návštěvníkům otevře krásný výhled daleko za Prahu, pro lidi, kteří se bojí výšek, je zde nabídka výstavy Járy Cimrmana. Z výšky této nádherné a jedinečné pražské technické památky uvidíme kopule zmiňované Štefánikovy hvězdárny, kam mile rádi zavítají například astronomové z Itálie. Ti zde můžou zhlédnout tajemství vesmíru jak ve dne, tak i v noci s pomocí odborného výkladu a velkého dalekohledu. V přízemí si pak budete moci prohlédnout stálou expozici a dětem lze nabídnout zvláštní program v podobě přednášek. Za čas strávený odborným a zajímavým výkladem poděkujete Karlu IV, za kterého byla hvězdárna vybudována. Ale teď je čas vrátit se zpět na zem do reality své postavy.

Když se národ loučil s Janem Palachem a vzpomínka na Palachův týden

Pokud si myslí Američané, že jsou nejmohutnější národ, měli by se jít přesvědčit do petřínského bludiště, které jim napoví, zda mají váhu přidat nebo ubrat. Vyznavači adrenalinu z Anglie si zde dávají dobrodružné závody, kdo proběhne bludiště jako první a nejrychlejší bez šrámů a krve. Bludiště bylo vybudováno architektem Wiehlem a bylo součástí jubilejní výstavy KČT v roce 1891. Celkem se uvidíte ve 45 zrcadlech. Zajímavostí je, že obdoba bludiště je vídeňský Prátr. Růžový sad za krásného letního dne je sen každého holandského milovníka rostlin, květin a přírody. Park se nachází v těsné blízkosti hvězdárny na náhorní plošině mezi Hladovou zdí a barokním opevněním. Byl vybudován v letech 1932 – 1934 architektem K. Kumpánem a nabízí ráj růží propletených cestiček a nádherných zákoutí. Kdo Petřín navštíví, určitě odejde s nadšením.

Miluju Prahu jede! Denní návštěvnost stránek překročila hranici 15 tisíc
Lanovka dopravuje Pražany a turisty na vrch Petřín už od roku 1891, kdy se v Praze konala Jubilejní výstava a byla postavena Petřínská rozhledna - (Foto: Karel Dobeš)

Lanovka dopravuje Pražany a turisty na vrch Petřín už od roku 1891, kdy se v Praze konala Jubilejní výstava a byla postavena Petřínská rozhledna – (Foto: Karel Dobeš)

Národní divadlo – právem nazývané pokladnicí českého národa. Národní divadlo je také absolutně nejkrásnější divadlo v naší republice a je reprezentativní scénou. Hrdě náleží mezi památky UNESCO a skrývá nespočet významných a kvalitních hereckých osobností všeho druhu. Od opery přes činohru až k baletu. Na svojí historii divadlo ale vzpomíná velice nerado, i když zase vděčí českému lidu za jeho záchranu. Novorenesanční stavbu si určitě přijedou obhlédnout turisté, kteří svojí práci věnují ohni, se kterým mělo divadlo v roce 1881 velkou zkušenost, všechno se dalo do pořádku díky českému lidu a tak se roku 1883 za Smetanovy Libuše opět otevřelo a slouží až do dnes. Divadlo s nejvýznamnější „železnou“ oponou, která má protipožární účely, a celým divadelním sálem činí ještě krásnější jeho podzemí, kde je schován základní kámen a určitě i významná střecha, která je kopulovitého tvaru s známým koňským trojspřežím. Celá image divadla zvenčí je obohacena o přídavky zlatých ohraničení a předmětů … návštěvou divadlo můžete poctít každý buď jako prohlídku divadla anebo jako zhlédnutí jednoho ze světoznámých vystoupení. To se bude zejména ruským turistům zamlouvat díky mnoha uměleckým tvářím ruského původu. Budova stojí hned u stejnojmenné stanice tramvaje naší linky 22 a má velice dobře zpracované internetové stránky, které nabídnou bohatý přehled i v cizím jazyce.

Věčná škoda! Nejkrásnější nádraží Evropy Praha Těšnov bylo strženo
Národní divadlo - Foto: Martik

Národní divadlo – Foto: Martik

Karlovo náměstí – V jeho středu jezdí naše tramvajová linka 22, a tak i tento kout Prahy je třeba zmínit. Pro turisty je významný hlavně díky Novoměstské radnici. Ta patří k nejvýznamnějším stavbám na Novém Městě, které byly vybudovány v dobách Karla IV. V souvislosti s Novoměstskou radnicí se nelze nezmínit o první pražské defenestraci, uskutečněné v neděli 30. července 1419. Nedaleko stojící kostel svatého Ignáce je pro změnu znakem jezuitů, které ho vybudovali v letech 1665 – 1670. Náleží mu mimo jiné bývalá Novoměstská jezuitská kolej tvořící významnou dominantu Karlova náměstí. Turisté též mohou vidět na vrcholu kostela sochu sv. Ignáce. Krásu interiéru může turista poznat při bohoslužbách. Další dominantou je Faustův dům známý také jako Mladotovský palác. Místo dnešního Faustova domu bylo kdysi pohanské obětiště.

Zapomenutý lunapark v Edenu. Horská dráha měřila 5 kilometrů.

Ve 14. a 15. století byl tento dům držen Opavskými vévody. V kultuře je známý i v legendě o Faustovi a u filmových fanoušků je znám ve filmu Kam čert nemůže. Nyní je dům pod správou hl m. Prahy a sídlí v něm 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy. Další významnou vzdělávací budovou na náměstí je budova Českého vysokého učení technického. V paláci Charitas pro změnu sídlí politická strana KDU-ČSL, kterou se v cestovním ruchu nebudeme ale zabývat. České vysoké učení technické má na západní straně náměstí budovy, které slouží fakultám strojní a elektrotechnické a pro turisty má zejména architektonický význam. A pouhým cvaknutím fotoaparátu si tak turista přiveze domů památku na České vysoké učení technické, jakožto jednu z mnoha chloub českého vysokoškolského vzdělání. Charles Square Center je novodobá komerční budova s obchodním využitím nebo sloužící jako kancelářské prostory. I o ni mohou mít turisté velký zájem. Významný je též rozsáhlý komplex Všeobecné fakultní nemocnice v Praze či k odpočinku sloužící park na Karlově náměstí. Všechny pamětihodnosti jsou dobře přístupné stejně jako celé náměstí. Které má opět vlastní zastávku i s naší linkou 22. Zastávka má stejný název jako náměstí. A to Karlovo náměstí.

Marek Nahodil fotograf malostranský a pražský

Náměstí Míru – pokud opustíme pravé městské centrum Prahy 1, použijeme tramvaj č.22, která vám bude nyní připomínat lanovou dráhu k srdci Vinohrad, tak míjíme známý centrální bod I.P. Pavlova. Což může být dobrá přestupní stanice. Potom už opět ,,lanová dráha,, nabírá rychlost a blíž a blíž k srdci Královských Vinohrad. Tím má každý na mysli známý Mírák, neboli náměstí Míru. Rozhodněi to je pro turisty či návštěvníky velice důležité. Začneme – li jeho největší dominantou, tak budeme hovořit o kostele sv. Ludmily. Ten byl vystaven v letech 1888–1892 podle plánů architekta Josefa Mockera. Katolický kostel je cihlová trojlodní bazilika, kterou návštěvník uvidí. Za řeč stojí význam a kouzlo vytráží, to pozná návštěvník, pokud samotný chrám navštíví. Jinak dominantou kostela jsou dvě věže, kde každá věž má i svůj vlastní zvon. Dohledný a další stěžejní bod Náměstí Míru je i Divadlo na Vinohradech. To zajistí oči čočky fotoaparátu hlavně díky mistru Aloisi Čenskému, který z této pokladnice secesního stylu udělal jednu z hlavních scén české činohry, která dodnes nabízí velké inscenace ještě větších dramatiků, ale hlavně velké umění vinohradského amsámblu. Přes ulici, za kostelem již známé Ludmily vidíme další skvost. Národní dům na Vinohradech je významná novorenesanční stavba. Byla vystavěna v roce 1894. Do dnešních chvil je významná zejména díky své poloze. A je tedy dobře využivatelná. Hlavně pro konání nejrůznějších společenských a kulturních akcí. Pokud bude mít návštěvník tu možnost, bude určitě unešen krásou a monumentální výzdobou jednoho z mnoha salónků, které by navštívil. Pro Vinohrady, ale i celou Prahu má tento Národní dům veliký význam. Další domy, již obytné (směrem od divadla až k Anglické ulici) by měla také čočka návštěvníkova aparátu zaznamenat. Stejně tak jako malý, ale příjemný park, který dává správný ráz samotnému náměstí. Poslední významnou budovou je rozhodně i radnice Prahy 2. Tu vidíme, pokud si stoupneme k hlavnímu průčelí svaté Ludmily, a budeme hledět rovně, směrem na I.P.Pavlova. Nyní je ale čas opustit náměstí a nasednout opět na naší známou 22ku.

Na Letné roste obří olympijský park. Podívejte se, jak bude vypadat

Francouzská ulice – jedna z nejvyhlášenějších ulic pražských Vinohrad může návštěvníkům či turistům poskytnout nákupní možnosti, ale i pohled na srdce pražských Vinohrad. Havlíčkovy sady – Gröbovka – je rozsáhlý anglický park na Vinohradech. Ale též nedaleko Nuslí a Vršovic. Určitě bych doporučila jeho návštěvu. Už jen kvůli jeho významu, ale hlavně kvůli mnoha vzácným ukázkám zdejší fauny a flory. Zejména odborníci na floru si přijdou na své, díky mnoha zvláštním přírodninám. Návštěvník zajímající se spíše o faunu budou moc slyšet hlavně ptactvo. Na své si přijdou i odborníci vinařského řemesla, jelikož samotná zahrada je známá především jako vinice. V této rozhlehlé vinici by mělo oko návštěvníka spatřit hlavně samotnou Gröbovu vilu, nebo altánek a hlavně Grottu. Celý park poslouží jako útočiště před stresem, který návštěvník Prahy mohl pocítit při návštěvě centra Prahy. Je zde možnost kulturního využití, ale i občerstvení.

Strašidelná cesta k letohrádku Hvězda

Park byl vysázen v letech 1871–1888. Nechal ho vystavit průmyslník Möritz Gröbe. Samotný park je Kostel sv.Václava – monumentální a neobvyklá stavba co určitě zaujme oči mnoha cestujících linky 22. Nachází se ve Vršovicích, na Čechově náměstí a byl vystaven v letech 1929 – 1930 na návrh architekta Gočára. Jedná se o ukázku pražského funkcionalistického stylu.

Video: Na Vltavě už začaly labutí námluvy. Podívejte se…

Stadiony Ďolíček a Eden – zde si přijdou na své hlavně muži vyznávající fotbalové nadšení. Kluby Bohemians 1905 a SK Slavia Praha jsou známé po celé Evropě. Teď mají návštěvníci možnost vidět jejich domácí stadion přímo na vlastní oči. Zelení Klokani, neboli Bohemians 1905 mají svůj ,,Ďolíček,, trošku mimo trasu linky naší 22ky, ale i tak si ho pánové určitě nenechají ujít. Ovšem daleko známější a větší je červenobílý Eden, kde sídlí jedno z pražských S. Stadion Eden nese svůj název od července 2012 a jedná se o jeden z největších fotbalových stadionů v Praze. Pojme 21.000 sedících diváků a občas bývá využíván i ke kulturním akcím, které Praha pořádá. Hlavní jeho osud spočívá ovšem v domovině fotbalového týmu SK Slavia Praha. Architektem této sportovní stavby byl Martin Kotík. Eden i Ďolíček jsou v blízkosti zastávek tramvaje. Ovšem pouze Eden je na naší 22ce. Zde má zastávku pojmenovanou Slavia a od ní už je to ke stadionu co by kamenem dohodil.

Praha z ptačí perspektivy: škoda, že nemáme křídla…

Nyní je čas se porozhlédnout při dalším pokračování jízdy linkou 22 po pražských sídlištních aglomerací, které nás přes desítku zastávek dovezou až ke konečné naší linky 22. Na mysli máme sídliště na Praze 10. To svojí rozlohou nabízí možnosti bydlení pro mnoho Pražanů. Má i četnou kulturní , přírodní i občanskou vybavenost. Tím myšleno hlavně obchodní centrum Eden. To vše uvidíme, pokud s linkou 22 dojedeme doopravdy až do konce. Na konci totiž najdeme nejen konečnou stanici Nádraží Hostivař, ale i přehradu v Hostivaři.

Fotky nových stanic pražského metra. Už je poznat, jak budou vypadat

Hostivařská přehrada – přehrada rozprostírající se u Hostivařského lesoparku přivítá, hlavně v těch letních měsících mnoho návštěvníků, který dokončili svoji pouť po památkách. A nyní by chtěli trošku zapomenout na davy a stres a aktivně si na svém výletě či dovolené odpočinout. Nabízí nejen možnost dovoleného koupání a ochlazení oraganismu, ale hlavně odpočinkové, kulturní a sportovní atrakce a využítí volného času. Najdete zde písčitou pláž, travnatou pláž, množství různých hřišt. Na své si přijdou i rybáři, neboť se jedná o přehradu. S touto přehradou souvisí i známý potok Botič. Celá přehrada je vlastně největší vodní plochou v celé Praze. Největší boom a slávu přehrada zažila v 70. letech. Vystavěna byla v letech 1961 – 1963 a posléze, v roce 1964 napuštěna. Od samotné konečné stanice tramvaje č.22 je hostivařská přehrada vzdálena zhruba 3,5 km a vřele doporujučuji.

Video: Myš na stanici metra Můstek! Schovala se do držáku na reklamy… :-)

Jsme v cíli. Máme za sebou více jak hodinu jízdy leč obyčejnou tramvají, ovšem málokdy uvědomitelnou a výstižnou linkou 22, která je v Praze velkou známou legendou. Na její trase najdete největší pražské historicko- stavební poklady, ale i mnohé další krásné malé pamětihodnosti a památky, které stojí za vidění! Proto nabádám všechny, aby si jeden den udělali čas na 22ku a navštívili třeba 22 míst, kterými se přenesou do starých časů a na kterých poznají to pravé pražské kouzlo, nebo třeba i to jak Praha vypadá mimo centrum.
Přeji všem šťastnou cestu legendární ,,22kou,, a mnoho krásných chvil při poznávání naší Prahy.

4 komentáře

Napsat komentář